Na začátku článku zmiňuje pan Lindner Adenauera, Kohla a Merkelovou vedle sebe jako tři velikány německé politiky. „Myslím, že k tomu je potřeba dodat, že to byla právě Merkelová, která na přelomu tisíciletí Kohla vyšoupla z křesla čestného předsedy strany, a podařilo se jí tak získat vedoucí funkci, ale podkopla při tom židli svému vlastnímu mentorovi, který se jí v předešlých letech postaral o hladký vzestup do spolkové vlády a říkal jí ‚mein Mädchen‘ (mé děvče),“ připomíná Kechlibar úvodem.
„Říká se, že lidé čekají od ostatních stejné chování jako od sebe samých, a podle toho k nim také přistupují. Za dobu své kariéry v nejvyšších funkcích Německa neprojevila Merkelová žádnou snahu vychovat si nějakého nástupce. Žádný ‚mein Junge‘ ani ‚mein Mädchen‘ po jejím boku neexistovali,“ pokračuje.
Původní text ZDE
Jste pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035, jak chce EU?Anketa
Merkelová se nevzdává své moci lehce ani dobrovolně, k rezignaci na funkci předsedkyně CDU ji její kolegové v zákulisí donutili až po několikátém špatném výsledku zemských voleb v řadě,“ připomíná publicista s tím, že na budoucnost CDU měla tahle politika dost zásadní vliv.
Cituje Lindnerova slova o tom, že v Německu kancléřka Angela Merkelová po pěti, deseti i patnácti letech u moci pořád vévodila žebříčku nejoblíbenějších politiků. Kechlibar to rozporuje tím, že právě proto, že neriskovala. „Do migrační krize roku 2015 vesměs platilo, že Merkelová řídí svoji politiku tak, aby nebylo ohroženo její postavení na vrcholu žebříčku nejoblíbenějších politiků. Pokud došlo ve veřejném mínění k nějakém otřesu, kancléřka se přizpůsobila, i za cenu postupu ‚odvolávám, co jsem odvolala‘,“ podotýká.
„To není zrovna leadership, tomu se u některých jiných politiků dokonce říká ‚populismus‘, že?“ poznamenává Kechlibar řečnickou otázkou.
Pozastavuje se u léta a podzimu roku 2015, kdy se Německo otevřelo migračním proudům z rozvojového světa. To byla záležitost, která vedla k posílení AfD a oslabení CDU. „Zavření hranic bylo už připraveno, ale kancléřka od něj v poslední chvíli couvla, protože měla obavu z možných následků, právních i mediálních. Tomu odpovídá i dnešní dvojaké vyjadřování německých politiků, kteří na jednu stranu vychvalují postoj SRN v roce 2015, a na druhou dodávají, že druhý takový rok už se nesmí opakovat,“ píše Kechlibar.
Přiklání se k názoru, že nešlo ani v tomto případě o hrdinské morální vzepětí proti veřejnému mínění, ale o strach z toho, že na německých hranicích se začnou opakovat scény, které už televizní diváci znali z čerstvě zadrátované srbsko-maďarské hranice.
Tato taktika váhavého střelce podle Kechlibara uprázdnila politický prostor silám, které tolik zdrženlivé rozhodně nebudou. Třeba Zeleným, hnaným vizí hořícího světa. A tím se dostává k dalšímu bodu merkelovského dědictví: CDU je po šestnácti letech merkelovské hegemonie polomrtvá strana. Voličskou základnou CDU jsou důchodci, a nenajde-li se někdo jako Sebastian Kurz, kdo by se ji pokusil oživit od základu, budeme moci časem škrtnout i to „polo“.
Chybějící nástupce, který by dokázal dosahovat aspoň kohlovské popularity a výsledků kolem 35 až 40 procent, je jen nejvýraznějším příznakem celkového úpadku strany. „Na kult Merkelové totiž doplácela právě její strana, které se začalo posměšně říkat Kanzlerinwahlverein (kancléřčin volební spolek). CDU jako organizace ztratila tvář, ztratila ideologický obsah, drive k tomu cokoliv významného dělat.
Být v jejích řadách výraznou osobností se stalo nebezpečným, protože taková osobnost by mohla jednoho dne ohrozit postavení stranické šéfky. CDU přestala mít zřetelný politický charakter. Stala se extenzí Angely Merkelové,“ míní Kechlibar.
Část voličů, nespokojených s nevýrazným charakterem strany, přeběhla k FDP, která se nyní může pyšnit preferencemi přes deset procent a podstatně živějším stranickým vedením. Z hlediska budování koalic a vlastního vlivu byl ale pro CDU za éry Merkelové zdaleka nejhorším vývojem vznik a růst AfD.
Vadí vám, že se premiér Babiš ,,kamarádí" s Viktorem Orbánem?Anketa
Merkelová převzala jednu z nejúspěšnějších pravicových stran Evropy, vyštípala z ní všechny konkurenční talenty a myšlenkově ji vykleštila natolik, že z ní zbyl jen zaběhnutý mechanismus pro technokratický výkon moci.
Z okolí CDU vymizeli intelektuálové schopní formulovat konzervativní myšlenky a vize pro budoucnost. Tímto intelektuálním úpadkem, kterému předsedala, ohrozila Merkelová budoucnost své strany. Vůbec si nejsem jist, zda škody, které utrpěla CDU na svém charakteru, půjdou ještě nějak napravit.
Ale odchod Merkelové do politického důchodu skýtá aspoň maličkou naději, že se do toho někdo bude moci pustit. Popravdě se tak mělo stát už před čtyřmi lety,“ uzavírá Kechlibar.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
