Diskusi Matěj Stropnický zahájil hledáním odpovědi na otázku, proč jsou zelení na komunální a krajské úrovni poměrně úspěšní, ale snaha dostat se do parlamentu jim od roku 2006 nevychází. Podle Stropnického je to tím, že „zelená“ témata jako ochrana přírody nebo podpora veřejné dopravy lze vysvětlit na komunální úrovni voličům snadno, debata o globálních jevech, k nimž se zelení stavějí kriticky, je ale komplikovanější.

Navrhováním řešení u těchto globálních témat, jako jsou třeba změna klimatu nebo migrace, se přitom Strana zelených jako jediná u nás pořádně zabývá, tyto problémy ale často mají své příčiny jinde a v jejich popisu často není shoda. Strana se také snaží ukázat, že není namístě zelené spojovat s problémy z doby vládnutí v Topolánkově vládě. Důkazem, že už zelení nedělají takové ideové ústupky, jakým byla například tehdejší podpora rovné daně apod., je podle Matěje Stropnického jejich současná práce ve vedení Prahy. Projevuje se to například v debatách o tom, jak má ve velkém městě probíhat územní plánování nebo sociální bydlení.

Dáme dohromady Dienstbiera i Schwarzenberga

V diskusi zazněl dotaz na to, jaký je volič Strany zelených a zda ve straně vědí, jak jej oslovovat. „Touto otázkou se kromě formulace programu asi zabýváme nejvíc. V době 2005/2006 byly voličské zdroje asi trojí – jednak jádrový volič, který preferuje přístup k ochraně přírody, těch je stabilně mezi 2,5 a 3 %. Podařilo se také oslovit voliče, které by bylo možné označit jako městské liberály, jde ale o voliče mimořádně přelétavé, v 90. letech volili ODA, pak Unii svobody, možná Evropské demokraty a pak přešli z části k TOP 09. Dost možná, že tento volič teď znovu váhá, je ale otázka jeho oslovení a udržení. Třetím bodem, proč tehdy zelení uspěli, bylo to, že šlo z pohledu veřejnosti o novou sílu, která mohla prezentovat změnu v čisté krystalické podobě,“ vysvětlil předseda zelených zdroje voličské podpory strany, kterou se ale zeleným podle Matěje Stropnického nepodařilo udržet.