Majid Rafizadeh vychází ze své vlastní zkušenosti. Vyrostl mezi dvěma autoritativními vládami – vládou Íránské islámské republiky a vládou Syrské arabské republiky. Studoval obě větve islámu, jak šíitskou, tak sunnitskou, a jednu dobu byl prý i oddaným muslimem. Radikální islám podle něj skrz šaríu dokáže kontrolovat snad všechny důležité aspekty života: co jíst, co si obléci, s kým se přátelit nebo bavit. „Je to strach z násilí, mučení a smrti z rukou muslimských extremistů, který všechny udržuje ve stavu zoufalého podrobení,“ píše o územích, kde má radikální islám navrch. Jeho otec byl mučen a rodina perzekvována.

O to hůře snáší názory západních liberálů a levičáků. „Podle nich žádný radikální islám neexistuje, islám je síla dobra, žádného zla není schopen,“ píše politolog Rafizadeh. A klade si otázku, jak mohou být dotyční tak slepí. Jak mohou ignorovat způsob, kterým se islamisté snaží legitimizovat své jednání. Prý jeho názory ignorují a raději naslouchají západním islámským učencům bez osobní zkušenosti se životem v predominantně islámských zemích.

Práva žen a LGBT menšin patří k oblíbeným tématům těchto skupin. Přitom podrobování žen a popravy gayů nejsou v islámských zemích nic neobvyklého. Íránská vláda prý popravuje lidi na základě teokratických zákonů, přesto se tomuto tématu ochránci menšin nevěnují. „Proč nenechají lidi na Západě vyjádřit jejich mínění, aniž je napadají, dokonce ještě předtím, než si jejich názor vyslechnou?“ ptá se harvardský učenec.