V Rusku stále více zaznívají hlasy, že země bojuje s celým světem. „Svým způsobem ve válce jsme. Ve válce, kterou my jsme nikdy nechtěli, nechceme a my ji nevedeme. Z pohledu Rusů a toho, co Rusové chtějí prezentovat svému domácímu obyvatelstvu, aby omluvili to, v jakém stavu Rusko je, do jakého stavu se Rusko pomalu propadá, protože přestože naše sankce zdaleka nejsou tak účinné, jak by mohly být, tak mají vliv na Rusko, protože dnes začínají v klíčových segmentech ruského průmyslu chybět některé klíčové drobné součástky, které ale Rusko není schopné vyrábět samo. Řada továren zastavuje výrobu, nedostatky v zásobování a růst cen, přestože se Rusko snaží uměle pro domácí trh držet cenu rublu na hodnotách, které rubl měl ještě před začátkem války. Přesto přes všechno to, že se v Rusku něco děje, znát je,“ uvedl Mikulecký.

„To, že Rusové ve všech historických okamžicích novodobých ruských dějin, v okamžiku, kdy jim věrchuška vysvětlila, že jsou ve válce a jsou v ohrožení, přičemž někdy byli, někdy si to Rusové způsobili sami, někdy to byl vnější tlak, Německo, Rakousko-Uhersko, později v druhé světové válce opět Německo, tak v tom okamžiku Rusové zapomenou na všechny chyby svých vládců a v tu chvíli se soustředí na obranu Ruska. Myslím, že Rusko dnešní se snaží tohoto stavu těmito svými prohlášeními dosáhnout,“ dodal Mikulecký.

Může konflikt přerůst v něco většího? „Nikdy neříkej nikdy, vždycky je tam určité procento rizika, že se něco takového stát může. Podle mého názoru v tuhle chvíli riziko rozšíření toho konfliktu směrem sem k nám je v řádu jednotek procent. Toho bych se nebál. To, že Rusové budou chtít nějakým způsobem ten konflikt posunout, protože teď se jim nedaří, tak to je jednoznačně vidět. Oni se ho mohou snažit posunout několika směry. Tím, že do toho zapojí další země, což vidíme ten ruský tlak směrem na takové ty své satelity, země, které sice formálně mají samostatnost, některé i reálně samostatnost, nicméně stále zůstaly na tom bývalém sovětském orbitu, ať už je to Bělorusko, ať už je to Kazachstán a řada dalších zemí. Také vidíme, že je velký tlak ze strany Ruska, aby se tyto země k němu připojily. Jednak vojensky, a když ne vojensky, tak alespoň nějakou podporou materiální, politickou a podobně,“ zmínil Mikulecký.