Nejnižší chudoba v ČR, jásalo SPOLU. A pak přišla rána

Jedním z refrénů v prohlášeních politiků SPOLU je, jak je Česko bohatá země a jak se jeho obyvatelům za vlády premiéra Fialy daří dobře. O bohaté zemi hovořil premiér například loni na 28. října. „Jsme součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance, jsme bezpečná a bohatá země. Naplňujeme odkaz a přání našich předků, ale není to samozřejmé. Musíme dělat vše pro to, abychom svobodu, demokracii a nezávislost uhájili a předali dalším generacím,“ prohlašoval.

Už letos se pak koalice SPOLU chlubila daty Eurostatu, konkrétně třeba ministr zemědělství Marek Výborný. „Čeští občané jsou nejméně ohroženi chudobou ze všech občanů EU!“ chlubil se a dodal: „Je to výsledek odpovědné práce naší vlády, nepodléhání populismu a soudržnosti společnosti, která si dokáže pomáhat i v těžkých časech. I nadále budeme dělat maximum pro to, aby se tento podíl dále snižoval a aby měl každý občan zajištěnou důstojnou životní úroveň.“ Nepřekvapivě se tímto zjištěním Eurostatu v červnu oháněla také TOP 09.

Čeští občané jsou nejméně ohroženi chudobou ze všech občanů EU!?? Podle dnes zveřejněné statistiky Eurostatu má Česká republika nejnižší podíl obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v celé Evropské unii. ????
Je to výsledek odpovědné práce naší vlády, nepodléhání… pic.twitter.com/RppFaicUAG
— Marek Výborný (@MarekVyborny) April 30, 2025

Když Babiš v kampaních neustále tvrdil, že „bude líp”, tak evidentně myslel po nástupu naší vlády! ??

? Máme suverénně NEJNIŽŠÍ podíl obyvatel ohrožených chudobou v celé EU! ???????? pic.twitter.com/mL5fN574MC
— TOP 09 (@TOP09cz) June 23, 2025

Jenže příběh o Češích, které chudoba neohrožuje, narušuje koalici SPOLU jejich vlastní koaliční partner, hnutí STAN. Ten prosadil, že od začátku roku 2026 budou školy muset zajistit na toaletách menstruační potřeby. O to se zasazuje zejména poslankyně Šebelová.

„Menstruační chudoba je reálný problém, který je potřeba řešit. To, že školy zajistí dívkám na toaletách menstruační potřeby, pomůže odstranit překážku v chození do školy v době periody. Což se bohužel děje. Jsem ráda, že naše společné aktivity s kolegyněmi napříč politickým spektrem (kulaté stoly, schůzky se studenty i se zástupci neziskového sektoru či s představiteli samospráv, kde je již tato dobrá praxe dobrovolně zavedena) vedly ke zlepšení poskytovaného zázemí pro dívky ve školách,“ prohlašuje.

Velké díky Zbyňku Pražákovi,@IrenaHulova,@OchodnickaM,@MarieJilkova, @KlaraKocmanova, @TatanaMala , @vlvalek ,@MikulasBek, studentům a všem, co nás přesvědčili o tom, že je to vážně důležité. Menstruační chudoba je reálný problém a je dobře, že jej řešíme a nezavíráme oči.
— Michaela Šebelová (@SebelovaM) August 23, 2025

Podle Lucie Gregorové z neziskové organizace Sola pomáhá lze orientačně vycházet z dat o ženách v hmotné nouzi a chudobě. „Potom bychom se mohli bavit o přibližně jedenácti procentech žen. Ale myslím, že číslo bude mnohem vyšší,“ odhaduje a dodává, že většinou nejde o případy žen, které by na vložky neměly vůbec, ale nemohou si je dovolit v dostatečném množství. Nezisková organizace Člověk v tísni dokonce hovoří o 38 tisících dívek ve věku 12 až 18 let, které jsou ohroženy menstruační chudobou. A mimo jiné kvůli tomu třeba zameškávají školní docházku.

Pokud jde o školáky, brzy se také chystá sbírkový víkend Diakonie. „Naplňte prázdné školní aktovky 200 000 dětem po celém Česku! Právě tolik dětí je ohroženo chudobou a hrozí, že nebudou mít v září školní pomůcky,“ uvádí charita.

Kromě toho samo Ministerstvo průmyslu a obchodu sestavilo definici energetické chudoby v očekávání dopadů emisních povolenek. Na zmiňovanou definici bude navázána případná kompenzace dopadů na české rodiny, jelikož bude zároveň využita v rámci přípravy a realizace Sociálního klimatického fondu, který připravuje Ministerstvo životního prostředí. Skrze Sociální klimatický fond se pak budou rozdělovat výnosy z emisních povolenek mezi občany unie a kompenzovány mají být vyšší náklady zejména právě nízkopříjmovým domácnostem.

Jinými slovy, chudoby se dá najít víc než dost.

K chudobě a výsledkům vládnutí Petra Fialy se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil komentátor Petr Holec. „Dotované vložky a příprava nejen na energetickou, ale i dopravní chudobu jsou jen nejstrašidelnějším vysvědčením Fialovy vlády. Petr Fiala je totiž taky premiér, který se veřejně pochlubil tím, že dostal rekordní počet lidí na dávky na bydlení. To je samozřejmě práce pro psychiatry a případně i jisté represivní složky státu, ale i důkaz brutální chudoby: Česko se za Fialovy vlády stalo zemí, kde si stále víc lidí nevydělá ani na bydlení, primární životní potřebu. K tomu navíc můžeme přidat i nejdražší ceny energií v EU na kupní sílu a máme z toho balkánský blahobyt jak od Borata,“ shrnul.

A pokračoval s otázkami: „Rekordní inflaci a propad mezd ani nepočítám, s tím už jsme se za Fialy naučili žít, jak dal Česko dohromady. Jen bych se těch chytráků, co mluví o plných nákupních košících, zeptal: Že lidi nakupují jídlo a navíc často hromadně ve slevách, aby ušetřili, to fakt považujete za důkaz blahobytu? Kam jsme se to proboha za Fialy posunuli? Do Venezuely bez ropy a se sněhem?“

ParlamentníListy.cz požádaly o názor i ekonomku Hanu Lipovskou.

Paní doktorko, v komunikaci vládních stran jsme zaznamenali dva protichůdné trendy.

Na jedné straně šíří strany koalice SPOLU údaj Eurostatu, že Češi jsou národ nejméně zasažený chudobou.

Na druhé straně bylo prosazeno řešení tzv. menstruační chudoby ve školách ve formě bezplatné distribuce vložek.

Ministerstvo průmyslu a obchodu vedené STAN současně pracuje na metodice pro určení tzv. energetické chudoby v souvislosti se zavedením povolenek ETS 2.

Jak tento rozpor v používání slova „chudoba“ vnímáte?

HL: To není jen postřeh. To je diagnóza hluboké krize politické komunikace, která dnes zachází se slovem „chudoba“ s lehkostí marketéra, ale bez odpovědnosti ekonoma.

Na jedné straně se premiér Fiala zaštiťuje eurostatistikou: Česká republika má prý nejnižší podíl obyvatel ohrožených chudobou v celé EU. A skutečně – podle ukazatele AROPE jsme v roce 2024 „na vrcholu“. Na straně druhé tatáž vláda zavádí bezplatné menstruační pomůcky do škol a připravuje definici tzv. energetické chudoby kvůli dopadům emisních povolenek ETS 2.

Obojí může být současně pravda. Ale právě proto si musíme položit otázku: Kde je rozpor? V realitě? Ne. Mezera vzniká v metodice. V pojmosloví. A nakonec – v upřímnosti politického záměru.

Eurostat měří relativní chudobu. To znamená, že za „chudého“ je považován ten, kdo má méně než 60 % mediánu příjmu ve své zemi. Tato metoda má své místo – ale také zásadní limity. Neříká nic o tom, kolik stojí život. V Česku tak můžete „nepatřit mezi chudé“ na papíře, a přesto nedokážete zaplatit nájem, energie a školní pomůcky. Statisticky nechudý – existenčně zoufalý.

Mezinárodní srovnání jsou s tímto ukazatelem navíc zcela iluzorní. Člověk považovaný za „chudého“ v Lucembursku by byl v Albánii za boháče. Anebo jak jsme se před lety shodli s nositelem Nobelovy ceny Angusem Deatonem, hladomor by podle některých oficiálních metodik vedl ke snížení chudoby. Tolik ke kráse čísel bez kontextu.

A do toho přicházejí nové nálepky: energetická chudoba, dopravní chudoba, menstruační chudoba. Místo poctivé analýzy příjmů a výdajů domácností tu máme inflaci pojmů, které zakrývají jeden prostý fakt: Že čelíme jedné staré, obyčejné chudobě. Takové, kdy lidé přicházejí o schopnost pokrýt základní potřeby z vlastního výdělku.

To se týká samoživitelek, seniorů, mladých v nájmu i dětí v odlehlých regionech. V zemi, která ještě před pár lety patřila k nejlevnějším v Evropě, dnes desetitisíce lidí počítají každou fakturu. Ne protože neumějí hospodařit. Ale protože vláda – ať už pod vedením Petra Fialy nebo předtím Andreje Babiše – systematicky přenáší náklady transformace na ty, kdo nemají sílu se bránit.

Zaštiťovat se statistikou je pohodlné. Ale je to forma akademického populismu. Jakmile přestaneme vnímat, co si pod chudobou představují lidé – ne úředníci v Bruselu – ztrácíme schopnost navrhovat smysluplná řešení. A právě to se dnes děje.

Jako ekonom a akademik to vidím každý den, když doprovázím Janu Bobošíkovou na cestách po našich vesnicích. Jeden malý příklad – řidič kamionu, kterého šéf nutí jezdit na sjetých gumách, má jiné starosti než na grantech závislý akademik, takový feťák drogy veřejných peněz, který zkoumá genderové aspekty, klimatické změny nebo pojetí chudoby v pozdně středověké literatuře jihovýchodní Tanzanie. Ale zatímco první je ignorován, druhý dostává prostor v médiích i legislativě.

Ten rozdíl není jen ekonomický. Je to kulturní rozštěp společnosti. Jedna její část mluví jazykem Excelu, druhá jazykem strachu o střechu nad hlavou. A horší je, že ta první je stále více složená z lidí, kteří si své postavení nevydobyli kompetencí, ale grantovým manévrováním a ideologickou poslušností.

Profesor Peter Turchin tomu říká over production of elites – přemnožení pseudo elit. A Evropská unie je dnes učebnicovým příkladem.

Místo aby stát snižoval náklady lidem, předepisuje jim chudnutí. Místo aby Praha i Brusel hledaly cesty, jak udržet životní úroveň, připravují další emisní povolenky, další dávky, další přerozdělování. Vytvářejí další a další závislé na jejich nefunkčním systému.

Chudoba nemá být nálepkou. Má být výstrahou. A rozhodně nemá být nástrojem politického PR. Nejde o to, že Češi chudnou. Jde o to, kdo z našeho chudnutí profituje.

Chudoba cti netratí – ale jen u těch, kdo ji skutečně žijí. Chudoba chudých je dnes hanbou celé naší politické třídy – plutokracie a korporátního fašismu s lidskou tváří.