Incident s politikou. Tak se jmenuje kniha vydaná roku 2007, kterou sepsal a poskládal ze svých článků novinář, diplomat a politik, jenž byl i místopředsedou Zemanovy vlády, Egon T. Lánský. Nedávno po dlouhodobé nemoci zemřel, ale právě jmenovaná kniha je důkazem, že se ve svém kritickém myšlení nevyhýbal nikomu. Zajímavé jsou v tomto ohledu postřehy ohledně tří českých prezidentů.

Dohody Klause a Zemana

„Václava Klause jsem nikdy nepoznal ani vzdáleně stejně intimně jako Miloše Zemana, ač jsem ho znal snad o generaci déle. Z pohledu zpět a z logiky vývoje jejich vzájemných vztahů si ale dovolím soudit, že jsou si pánové povahově dost podobní. Oba jsou poněkud narcistní – i když se jejich narcismus páně Paroubkovu, jehož naopak oba vysoce převyšují intelektem, sečtělostí i instinktem pro politiku, zdaleka nepřibližuje, nebo dovedou lépe držet masku. Oba, Zeman i Klaus, jsou také značně sebevědomí a prostořecí, přičemž Klaus je opatrnější a jeho instinkt bystřejší. Při střetu o různé politické zájmy každý po chvíli vycítí své možnosti a podle toho se zachová. Proto mezi čtyřma očima dovedou rychle uzavřít tiché `gentlemanské` dohody, jež pak sotva poruší. To oběma umožňuje posílit v sobě pocit gentlemana spolu s (pod)vědomím, že za něj vděčí tomu druhému,“ napsal Lánský.

O žárlivosti na Václava Havla

Také v knize rozebral žárlivost obou na prvního českého prezidenta Václava Havla. „Z hlediska postkomunistické české politiky zůstávají tito dva muži ústředními politickými osobnostmi své doby. Jakkoli každý z nich v minulosti měl období, kdy vědomě či podvědomě, ne však nevědomě, žárlil na úspěchy Václava Havla, jako politické osobnosti ho, myslím, oba výrazně převyšují. Historie to možná zaznamená jinak. Historie si ovšem spíše všímá, jak ta či ona osobnost ovlivnila dobu, já uvažuji o tom, jak ovlivnila politiku své doby. Václav Havel, i podle lidí z jeho blízkosti, vůči silným osobnostem pociťoval jakýsi komplex, jenž ho zřejmě poněkud svazoval ve volnosti jednání. Ten se snad vyskytoval i vůči Miloši Zemanovi, určitě ale, jak občas přiznává i Havel, vůči Václavu Klausovi,“ podotkl v knize.