Sabine Pasewaldová v jednom z příspěvků, které ambasáda zveřejnila, vzpomíná, jak se v roce 1989 rozhodla utéct do západního Německa přes pražskou ambasádu společně se svou desetiletou a čtrnáctiletou dcerou. Vzhledem k tomu, že byla už ve druhé vlně uprchlíků, musela obelstít východoněmecké celníky cestou do Československa a nekoupit si lístek do Prahy, ale až do Bratislavy. U velvyslanectví se jí pak podařilo i s dcerami proběhnout kordonem českých policistů a přelézt přes plot do zahrady, a tím i do svobodného světa.

Michael Stavehagen, kterému v roce 1989 bylo 13 let, popisuje, jak emigroval společně se svou matkou. Do hlavních dveří západoněmeckého velvyslanectví se dostali, i když za nimi běželi čeští policisté, o 11 dní později už byli na cestě do Bavorska.

Na facebookových stránkách zřízených právě kvůli sdílení vzpomínek pamětníků píše uživatel s přezdívkou Iswer Daheim o tom, jak ho „milá starší dáma“ z Prahy dovedla z nádraží přímo k západoněmecké ambasádě. Spisovatel Matthias Lisse zase vzpomíná na to, jak jeho manželce a dceři dali před cestou z ambasády na vlak, který východoněmecké uprchlíky převezl z Prahy do Bavorska, Pražané lahve s teplým čajem.