Jak jste přijal výsledky rakouských prezidentských voleb, v nichž vyhrál Alexander Van der Bellen?
Osobně nevěřím, že vše proběhlo v pořádku. Slyšel jsem, že se v Rakousku proti tomu chystají protesty. Nejsem ale prorok a nevím, co bude. Slova jsou jedno a činy druhé. Sympatizoval jsem sice s Hoferem, ale nikdo neví, jak chtěl své sliby splnit. Uvidíme, jestli bude Bellen souhlasit se smlouvou o volném obchodu mezi EU a USA (TTIP). To mě dost děsí. Opravdu nechci jíst jídlo z geneticky upravených rostlin a živočichů. To ať si Američané strčí za klobouk.
Fotogalerie: - Vídeňská volební neděle
Fotogalerie: - Immer wieder Österreich
Psali jsme:
V USA je předvolební kampaň v plném proudu. Jak hodnotíte Donalda Trumpa?
Nedůvěřuji mu stejně jako předchozím prezidentům. Musel by být na hlavu, kdyby chtěl splnit, co slibuje. Kdo se ohlédne do dějin, zjistí, že každý prezident, který chtěl změnit systém k lepšímu, musí čichat pampelišky zespoda. Navíc je v internetu spousta fotek, na kterých je vidět, že Trump je starý kamarád předchozích vládců USA jako jsou například Clintonovci. Lidé musí být udrženi v iluzi, že jedna osoba může spasit všechny. Aby jim později mohlo být vyčteno, že si ji zvolili sami.
V roce 1986 jste utekl do Rakouska. Přemýšlel jste pak někdy o návratu?
Bylo by nepřirozené, kdybych o tom neuvažoval. Od myšlenky k činu je někdy dlouhá cesta, na kterou se člověk vydá jen tehdy, když se jedná o důležité poslání. Zatím toto poslání nepřišlo a tak sedím v Rakousku. Navíc se musím přiznat, že o dnešním Česku vím jen o málo víc, než jsem před útěkem věděl o Rakousku.
Máme se současného tsunami uprchlíků do Evropy obávat?
V první řadě je třeba tyto lidi rozdělit na dvě skupiny. Na uprchlíky a pozvané hosty. Moje babička říkávala: "Všeho moc škodí". A jak známo tsunami jsou nebezpečné. Zvláště pro ty, kdo proti nim nejsou dostatečně vybaveni.
Jak tedy vnímáte vstřícnou politiku německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Francoise Hollandea?
Otázka zní, jestli je možné takové jednání ještě nazvat politikou? Jestliže ano, musím se zeptat, pro koho je tato politika výhodná? Každý musí sám najít odpověď na to, jak se zachovat. Zkusím jedno přirovnání o vlastníku hotelu na riviéře. Pozve si do něj hosty, kteří nejenže neplatí účty, i když konzumují, co hrdlo ráčí, ale navíc jim dává kapesné. Svůj hotel přeplní, pak zjistí, že už to tak dál nejde, a požádá ostatní hoteliéry, aby s ním byli solidární a přerozdělili si ostatní hosty. Co mu asi další majitelé hotelů řeknou? Nejspíš: "Koho jsi si pozval, o toho se starej."
Má smlouvání s Tureckem ohledně uprchlíků smysl?
Po tom, co člověk slyší o Turecku, bych se o to ani nepokoušel. Raději bych udělal vše, aby byli nezvaní hosté odesláni tam, odkud přišli. Postaral bych se jen o opravdové utečence. Místo miliard eur bych Turecku připomněl, že je členem NATO, a tudíž má povinnost se starat o to, aby se Evropě dobře dařilo. O tom, zda se Evropa rozpadne anebo se její hranice roztáhnou až za Turecko, by měli rozhodovat ti, kdo v ní žijí. Pokud ne, tak je to klasické: "O nás bez nás!".
Co si myslíte o monarchistech, kteří by chtěli návrat Rakouska-Uherska?
Stýská se jim po časech, kdy lidé v Česku žili podle svých představ. Chápu to.
Rakousko leží poměrně blízko Ukrajiny. Co si myslíte o dění na Donbase?
Proti sobě tam stojí dvě nejmocnější armády současného světa. To, že si nevjely do vlasů, má jistě nějaký, nám neznámý, důvod. Pokud Putin hovoří pravdu, mají Američané bezpočet základen po celém světě a Rusko jen dvě. To je nepoměr.
První český prezident Václav Havel byl zpočátku pro zrušení NATO. Proč podle vás změnil názor?
Václav na počátku nebyl součástí světového hnutí svobodných zednářů. Doslechl jsem se, že se jím stal až později. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Já jsem obyčejný člověk, který hledá spásu. V časech, kdy je pozdě myslet na záchranu, není pozdě myslet na spásu. Lidé hledají nového Gándího anebo Trumpy, Putiny, Jánošíky, Che Guevary, ale třeba i Leniny, Hitlery a Staliny, aby se mohli zbavit zodpovědnosti za sebe samotné. Život je vysoká škola, většina z nás se ale snaží chodit za školu.
|
Kdo je Robert Ospald? Narodil se v roce 1951 v Libině na Šumpersku. Jeho otec byl sudetský Němec, matka Češka. Po základní škole nastoupil do hornického učiliště v Ostravě, odkud utekl. Za drobné krádeže se několikrát dostal do vězení, bývalý režim ale provokoval i jinak. Na fasády domů třeba psával: "Voli volí voly!" Pracoval jako dřevorubec, hodně čundroval. Několikrát se pokusil o útěk do Rakouska, v roce 1986 se mu to s kamarádem Zdeňkem Pohlem podařilo. Jejich útěk po drátech vysokého napětí, k čemuž použili podomácku vyrobené sedačky, se stal doslova senzací. Psaly o něm všechny západní noviny. "Na svobodě" opět pracoval v lese, ale také pomáhal při budování vídeňského metra. V roce 1997 vydal v češtině knihu 300 000 voltů naděje aneb koupím ti koně a nyní píše druhou. Žije ve Vídni. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
