„Když vstupovala Česká republika do Evropské unie, pouštěl jsem si písničku Europe Endless od Kraftwerk. Byl to pro mne, dítě komunismu vyrostlé za ostnatým drátem, obrovský svátek. Mít možnost sednout ve Vídni do vlaku a projet celou Evropu, aniž by člověka otravovali kromě průvodčího nějací úředníci, mi přišlo jako zázrak,“ píše Doležal s tím, že po jedenácti letech tohoto zázraku si musíme přiznat, že o Evropě bez hranic budeme muset už jen vypravovat dětem v pohádkách.

„Přestože společná Evropa byla nejpokročilejší civilizační projekt posledních dekád, nyní se s ní už musíme pomalu loučit. Nepřipravili jsme se o tuto vymoženost sami - jde o jeden z dopadů imigrační vlny z islámského světa, která se na nás žene,“ konstatuje Doležal. Ke svému názoru dospěl poté, když saské a bavorské úřady uzavřely před summitem G8 hranice s Českem a Rakouskem a vrátily se k hraničním kontrolám.

„Kromě dvou set dealerů, kteří vezli drogy, němečtí policisté zadrželi čtrnáct tisíc ilegálních uprchlíků. To je tisícovka denně jen přes české a rakouské území. Sasko a Bavorsko, kterých se to samozřejmě týká nejvíc, okamžitě navrhly plošné obnovení pohraničních kontrol. Přestože jde o faktický konec Schengenu, největší evropské civilizační vymoženosti, nemůže se jim nikdo divit,“ uzavřel.