Peter Staněk je slovenský ekonom a prognostik pracující ve Slovenské akademii věd. V letech 1994–1998 byl poradcem předsedy vlády Slovenské republiky Vladimíra Mečiara a v letech 1997–1998 byl státním tajemníkem ministerstva financí. Působil jako předseda vědecké rady Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd a byl též poradcem premiéra Fica v jeho první a druhé vládě.
Bojíte se, že Babiš zneužije svého postavení k tomu, aby zastavil vyšetřování Čapího hnízda?Anketa
Profesor Staněk si myslí, že ekonomická krize přijde brzy a bude hrozivá. Na otázku, zda bude důsledkem krize ještě větší koncentrace finanční moci v rukou naprosté menšiny lidí, odpovídá takto: „Paní kolegyně, víte, jaký je skutečný stav bankovního sektoru v EU? Máte 6 200 bank, 1 200 je významných, 200 systémových. Ale všichni, kteří toto tvrdí, zároveň vědí jednu klíčovou informaci: 8 mezinárodních finančních konglomerátů ovládá 95 procent všech finančních struktur EU. Jsou provázány majetkovými, akcionářskými podíly a vzájemnými aktivitami, nemůžete je oddělit, obsahují obrovský hypermarket finančních produktů. Je tam spoření, investiční bankovnictví, leasingové a pojišťovací společnosti, penzijní fondy, zdravotní pojišťovny. ECB se snaží toto vše oficiálně kontrolovat. Ale nemůžete to kontrolovat, protože probíhá neustálý tok mezi různými oblastmi podnikání a zároveň mezi jednotlivými zeměmi, a to nejenom v teritoriu EU.“
Dále varuje před nebezpečím, které hrozí od německých a francouzských bank. „Když dělali poslední skupinu crash testů, které měly zabránit, aby vznikly toxické úvěry, tak proč pak musela Evropská centrální banka zjistit, že v evropských bankách je opět bilion a 400 miliard eur toxických úvěrů? Pouze italské toxické úvěry představují položku 313 miliard. A proč je dnes největší objem toxických úvěrů koncentrován v německých a francouzských bankách? Deutsche Bank – není pro vás děsivou vizí? Její situace? Největší německá banka, hrdost německého bankovnictví? Když nepřijde sanace ze strany německé vlády, budou obrovské finanční problémy.“ A dodává, že ECB nemá nad finančním sektorem jakoukoliv kontrolu. Pokračuje s tím, že sanace jistě přijde. „Když zachránili největší stavební podnik v Německu a investovali tam 18 miliard s tím, že řekli: ‚Je to 200 tisíc pracovních míst, to nemůžeme připustit.‘ Čili pozor. Máte 29 systémových bank ‚too big to fail‘, které podle rozhodnutí G20 nikdy nesmějí padnout, a čirou náhodou jednou z nich je Deutsche Bank. Vezměte si, že jste šéf Deutsche Bank.“
Fotogalerie: - Zdražení dálničních známek
Staněk rozvíjí obavy dál. „Pro akcionáře musíte udržovat dividendy, úrokové sazby jsou na nule, z toho nevyděláte. Zároveň vám sice ECB nabízí miliardy eur, natištěných jenom tak, a vy jim nabízíte firmy, a nikdo to nechce. Proč je to možné? Protože všichni jsou zadlužení. Proč bych si bral ještě úvěr, když nesplácím ten, který je dnes? Tak to vrátíte do ECB i ze záporných úrokových sazeb, což je úplný ekonomický absurdistán. Ale vy musíte vydělávat, tak uděláte to jediné, co vám zbývá: začnete propírat peníze drogových kartelů, protože jejich zisky neustále rostou.“
Profesor Staněk pokračuje a připomíná pokus Banky pro mezinárodní zúčtování v Basileji, ze kterého vyplynula šokující informace. „Banka dělala jeden zajímavý pokus o tom, jak jsou propojeny ekonomické subjekty vlastnickými vztahy. Týkalo se to 36 milionů ekonomických subjektů, které tvoří páteř světového hospodářství. Udělali sedm iterací, po kterých skončili na 146 subjektech, jež nepřímo ovládají všechny ty desítky milionů subjektů. Pak šli ještě dál a představte si tu konspirační náhodu, skončili u těch 29 systémových bank, které nikdy nesmějí padnout. Opět je to náhoda, nekonspirační.“
To už ho moderátorka upozorňuje, že bude zcela jistě označen za konspirátora, že si koleduje. To však profesorovi Staňkovi nevadí, připouští, že již nemá co ztratit, je mu 70 let a byl vychován v tom režimu, že má vždy říkat pravdu, i když je nebezpečná. „Faktem ale je, že všechny tyto názory jsou známy. Ta struktura informací, málokdo si je takto skládá, ale dá se složit. Ale pro vlastní bezpečnost ji většina odborníků takto neskládá – a pak dostanou prostor v médiích, dostanou granty, projekty a vše ostatní,“ dodává profesor. Navíc, pokud se tyto informace dostanou do televize, tak jsou již dopředu dehonestovány, dodává moderátorka. Na otázku moderátorky, jestli lze něco dělat, odpovídá profesor, že je třeba začít u sebe. Tento argument rozvádí: „První otázka: Proč kupujete tolik zbytečných věcí? Abyste je zaplatila, berete si úvěry, nebo sháníte další místo, pak ty věci nakoupíte, doma je opečováváte – a po roce je vyhodíte jako zbytečné. Proč to děláte? Děláte ze sebe ekonomického otroka. Druhá otázka: Čím bych měl pomoci mladým? Prací a bydlením. Ale proč je tlačím do toho, aby si koupili hypotéku, kterou budou splácet 30 let a budou se třást, aby nebyli nemocní, neměli víc jak jedno dítě, aby manželka nebyla nezaměstnaná a podobně. A proč jsme se vzdali teze sociálních nájemních bytů? Proč neřešíme skutečnost, že jestliže z dvou partnerů důchodců jeden zemře, většina lidí neutáhne finančně placení svého bydlení. Tito lidé mají dožít kde? Pod mostem, nebo v nějaké LDN, nebo někde? Anebo jim poskytneme slušné dožití? Víte, jak nazývají stáří v Japonsku? Odměna za život. Znamená to, že odměna pro naše důchodce je odměnou za celoživotní práci?“
Fotogalerie: - Francouzský odpůrce Mnichova
Dle Staňka bude spouštěčem nové krize obrovské zadlužení všech subjektů, což pokládá za důsledek polarizace bohatství ve společnosti. Staněk navíc doplňuje, že tento spouštěč již běží. Tímto tvrzením moderátorku zaskočil: „A nejlepším řešením na jakoukoli velkou krizi vždy v historii bylo jediné jednání. Víte, jaké. Válka, velká válka, protože ve velké válce rozmlátíte všechno a pak jsou všichni vděčni za to, že přežili a mají hrneček s červenými puntíky.“ Na příkladu Německu úspěch dokládá: „Německo přece po válce 20 let mělo obrovský růst, protože obnovovalo to, co rozmlátilo, co bylo produktem desítek a stovek let předcházejícího vývoje. My jsme skutečně nepoučitelní, neustále musíme všechno rozmlacovat, pak to obnovujeme a jsme nadšeni z této obnovy.“
To jsou však minulé krize. Ta následující má být dle Staňkova tvrzení až 30x silnější než ta minulá. Na otázku moderátorky, že si to neumí představit, jak to myslí, jí odpovídá takto: „Krize roku 2008 byla krize finanční ve všech dimenzích. Tato krize je systémová, týká se všech aspektů ekonomiky. Ne pouze finančního sektoru. V tom je právě velký rozdíl.“ To znamená: „Sociální nepokoje, destrukce, neschopnost státu vyřešit problémy sociálně odkázaných. Stát nemá dost peněz, všechno se rozpadá, nemá peníze na bezpečnost, na obranu, na zdravotnictví, na všechno ostatní,“ doplňuje Staněk.
Fotogalerie: - Úroda řepky a obilí
Kromě toho dodává profesor i další nebezpečí: „Představte si, že existuje materiál, podle kterého původní varianta OSN počítala se 160 miliony klimatických migrantů do 30 let. Nový materiál z loňského roku mluví o 260 milionech migrantů ze severní Afriky, Blízkého a Středního východu, jižní části asijských kontinentů. Kam půjdou? Přes Atlantik? Narazí na Trumpovu zeď? Nebo půjdou do Evropy přes Středozemní moře?“ Není to však kompletní výčet potenciálních nebezpečí, ten výčet rozšiřuje Staněk následovně: „Nezvládnutí důsledků technologické revoluce na společnost jako takovou. To vidím dokonce jako největší riziko dalšího vývoje, které zásadně prohloubí všechna rizika, o kterých jsme mluvili. Bádáte, že by se zásadním způsobem změnil obsah vzdělávání? Že by se připravovaly rekvalifikační programy a hledání smyslu života pro všechny uvolněné, nebo se uspokojíte s tím, že vždy se to nějak utřáslo a vyřešilo, člověk vždycky přežil? Ano, je to pravda, vždy přežil. Otázka zní: Kolik zbytečných obětí? Nebo nám nezáleží na tom, jestli obětí budou miliony, nebo desítky, stovky milionů, vždyť je nás dost?“
Staněk však dodává i trochu naděje. „To, co jsme zvolili, je jeden z možných alternativních scénářů vývoje. Ale přeci jsme lidé moudří, odpovědní – a když už nás nic nevyděsí, tak by nás měla vyděsit skutečnost – co naše děti a vnuci? Nikdo přece neobětuje vlastní děti nebo vnoučata, bude se snažit pro ně uchránit život. Možná je to jediná a poslední klíčová hrozba, před kterou lidé couvnou a pochopí svou odpovědnost. Stále je to možno udělat tak, aby skutečně důsledkem této odpovědnosti nastal zvratný vývoj. Skutečně umělá inteligence, robot může být pro vás obrovským partnerem, pomocníkem, může vás zbavit skutečně všech nudných činností, může vytvořit prostor pro vaši kreativitu, může vám dát vás samé – ale může být také děsivou hrozbou. Co si zvolíme, je na nás.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
