Starostové v naší zemi jsou tak klamáni. SDEU ve svém rozsudku připomněl kupříkladu fakt, že právní úprava hazardních her patří mezi oblasti, kde mezi členskými státy EU existují výrazné rozdíly. A to morální, náboženské či kulturní povahy. Protože neexistuje harmonizace na unijní úrovni, mají členské státy možnost stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her. Bojovníci proti hazardu lžou, když popírají, co z pohledu SDEU vyplývá pro země Evropské unie. Jednoznačně v omezování hazardu musejí panovat přiměřenost a systematičnost. Shoda s Listinou základních práv EU – především právní jistotou a požadavkem na ochranu práva vlastnického ve smyslu zmíněné listiny.
Významné červnové rozhodnutí SDEU především poukazuje na naši spornou novelu zákona o místních poplatcích, která byla provedena zákonem před pěti lety a není ve shodě s evropským právem. Přiměřenost a systematičnost u nás nepanují. Třeba obec, která neměla s hráčskou závislostí a s ní spojenou trestnou činností nic společného, provozování loterií z nějakých důvodů zakáže, a jiná obec, v níž jsou problémy, loteriím nebrání. Obce mají v tomto smyslu naprostou volnost a nejsou povinny sledovat určitou koncepci či kritéria. To je z hlediska evropského práva velký problém, což Transparency International či Občané proti hazardu starostům zamlčují.
Uvedené příklady ve zkratce ukazují, že vyjadřování dvou zmíněných subjektů je naprosto účelové. Autoři si v nedávném dopise starostům činí monopol na správný výklad rozhodnutí SDEU. Neznají konkrétní argumenty a je velmi podivné, že právě Transparency International se snaží bránit seriózní diskusi a dokonce z ní vyloučit zcela nutnou debatu o dopadech unijní judikatury v oblasti hazardu. Více Význam rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C – 98/14 ze dne 11. 6. 2015.
autor: Josef Petrů
