Před časem se na českém informačním záhumenku objevil skvělý portál Gatestone Institute, publikující své texty i v češtině. Sám institut se definuje takto: „Gatestone Institute je nepolitická a nezisková rada věnující se mezinárodní politice a think-tank, jehož posláním je vzdělávat veřejnost v oblastech, o nichž mainstreamová média neinformují. Gatestone Institute podporuje: instituce demokracie a právní stát, lidská práva, svobodnou a silnou ekonomiku, armádu, která dokáže zajistit mír doma a ve svobodném světě, energetickou nezávislost, informovanost veřejnosti o nebezpečích, která hrozí svobodě jednotlivce, naší suverenitě a svobodě projevu.“ „Vřele doporučuji jejich stránky pravidelně navštěvovat. Najdete tam řadu statí a názorů zahraničních odborníků v kvalitních překladech do češtiny,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Oceňuje, že tyto texty přinášejí často pohledy na problematiku známou dobře i u nás, ale nahlíženou mnohdy originální a nevídanou optikou. „Například v článku Alana Derschowitze s názvem ‚Sociální média podporují antisemitismus tím, že cenzurují vše kromě antisemitismu‘ čtete tato lapidární a vesměs zobecnitelná tvrzení: ‚Pokud jsou některé materiály cenzurovány, protože jsou nepravdivé, pak věci, které nejsou cenzurovány, musely projít určitou zkouškou pravdivosti. Například hashtag #HitlerWasRight (Hitler měl pravdu) byl tisíckrát zveřejněn v různých sociálních médiích, a tedy musí být pravdivý. Podle této logiky musí být pravdivé také tisíce tweetů a příspěvků, které tvrdí, že Izrael je genocidní, nacistický stát, který úmyslně vraždí malé děti. Tyto antisemitské příspěvky přece musí splňovat komunitní standardy různých sociálních médií‘,“ cituje mediální analytik.
Politickou korektnost posuzovali už v Sovětském svazu
V článku se dále konstatuje, že toto je hlavní problém selektivní cenzury. Když nic necenzurujete, tak nic neschvalujete ani nepodporujete. Když naopak některé věci cenzurujete, tak implicitně schvalujete to, co necenzurujete. Nebezpečí selektivní cenzury demonstruje následující příklad z historie. Když se v Sovětském svazu rozhodovalo o tom, co veřejnost může a co nemůže číst, tedy o tom, co je a co není politicky korektní, tak zasahoval sovětský vládní orgán „Glavlit“. Lidé dnes často vůbec nevědí, že samotný koncept politické korektnosti byl vymyšlen ve Stalinově Sovětském svazu. Autor textu Alan M. Dershowitz v něm vzpomíná, že jednou debatoval v Evropě se sovětským právníkem o antisemitismu a ukázal obecenstvu příklady antisemitských materiálů vydaných v Sovětském svazu.
Jeho oponent ho ale trumfl – vytáhl neonacistický materiál publikovaný ve Spojených státech, který byl mnohem horší, a tvářil se při tom vítězoslavně. „Já jsem ale zvedl materiál publikovaný v Sovětském svazu a požádal jsem ho, aby přečetl, co bylo uvedeno na jeho konci. Pochopil, co chci, ale odmítl to udělat. Přečetl jsem to tedy já – bylo tam napsáno: ‚Schváleno Glavlitem‘. Poté jsem přečetl, co bylo napsáno na spodní části materiálu distribuovaného ve Spojených státech. Stálo tam: ‚Vydáno Nacistickou stranou USA‘. Obecenstvo to pochopilo. Tu debatu jsem vyhrál. Ve Spojených státech žádná vládní agentura necenzuruje ani neschvaluje to, co je zveřejňováno. V USA byla za šířenou nenávist zodpovědná jen Nacistická strana USA, zatímco v Sovětském svazu byla za zveřejnění antisemitského materiálu zodpovědná samotná sovětská vláda,“ upozornil Dershowitz na podstatný rozdíl.
Demokracie jen naoko, vlády přece dnes nic nezakazují
Totéž podle něj začíná v poslední době víc a víc platit také pro sociální média. Když to ještě byly pouhé platformy, které umožnily zveřejnění všeho kromě nelegálního materiálu, tak jim nebylo možné nic vyčítat. To byl důvod, proč získaly ochranu před žalobami za hanobení podle paragrafu 230 za obsah zveřejněný na jejich platformách. Nemůžete nést odpovědnost za hanobení, pokud nemáte kontrolu nad tím, co je zveřejňováno na vaší platformě. Nyní se však společnosti sociálních médií rozhodly, že se stanou „Glavlitem“ a budou zveřejňovat pouze materiály, které jsou údajně pravdivé a zároveň vyhovují jejich komunitním standardům. Společnosti sociálních médií se teď chovají spíš, jako kdyby působily v bývalém Sovětském svazu než ve svobodných Spojených státech amerických, v nichž platí První dodatek Ústavy.
Psali jsme:
Podle Petra Žantovského je článkem dokonale vystižená současná situace, kdy se do role samozvaných cenzorů pasují provozovatelé sociálních sítí nebo provideři webového prostoru, inspirováni – a patrně i placeni – vládními či „za-vládními“ kruhy. „Naoko to vypadá jako demokracie, vlády přece nic nezakazují, informační síto provozují soukromníci ze své vlastní vůle, a tak vlastně o nic nejde. Falešná hra od A do Zet. Všechny soukromé firmy prodávající svobodu slova za třiatřicet špinavých, se podílejí na vzniku diktatury a tyranie. Ta totiž nevniká jen přičiněním nějakých vojenských, policejních či jiných násilných složek moci, ale vždy nejprve skrze restrikci mediálních svobod. Vzpomeňme na nacismus, zločince Julia Streichera, Volkischer Beobachter a jiná děsivá slova z historie. Ona se umí opakovat, jak dnes vidíme všude kolem sebe,“ upozorňuje mediální odborník.
Bývalý šéf zpravodajství Novy rád lezl s pány na led
Přiznává, že se musel zasmát, když na webových nabídkách knižních distributorů nalezl knihu „Moc a nemoc televize Nova“ někdejšího herce a šéfa zpravodajství TV Nova Jana Vávry. „Vávra v ní před časem zobrazil svůj pohled na začátečnické časy této televize až do okamžiku, než díky svým zákulisním intrikám a dalším okolnostem z Novy vysvištěl a dal se na dráhu profesionálního Železnobijce. Ona nabídka na prodej Vávrovy knihy zněla na 8 – čti osm – korun českých. Chvilku jsem váhal, zda to veledílo, nad nímž se mi udělalo nevolno už v době jeho vydání, neskoupit za tuto cenu, aby nekazilo další možné čtenáře. Ale pak jsem si říkal, že i desetina té ceny by za ten skvost byla příliš,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že následně narazil na dobovou recenzi na Vávrovu knihu z Lidových novin, kde ji vydal Josef Chuchma pod příznačným názvem „Jan Vávra s pány rád lez na led“.
Protože se nechce uchylovat k osobním hodnocením, nabízí několik obzvláště štěpných a výstižných pasáží z Chuchmovy recenze: „Jeho text je příšerně slabý a jen stvrzuje dosavadní poznatek z knih, které protagonisté zakladatelské fáze Novy sepsali – během své novácké éry buď slušně psát zapomněli, nebo se to tam nenaučili. Ale puzení sdělit národu, jak to tenkrát bylo, kdo, jak, proč, s kým či za kolik, jsou silnější než autorská soudnost… Kniha je kombinací nezdrojovaného popisu zakládání oné televize, drbárny o vztazích mezi zaměstnanci a pracovních praktikách některých z nich (Kašparová, Maňák, Svora apod.) a také ‚přednáškových‘ pasáží, v nichž autor filozofuje o poslání televize jako média z toho, že služebníčkovsky referují v intencích zadavatelů reklamy, takže se jim nedá věřit. Generalizující výroky jsou srozumitelnější na pozadí pozoruhodné morální Vávrovy autoanestezie.“
Vypadalo to, že vzpomíná činovník pobočky BBC
Tu vidí Chuchma u Vávry v tom, že svoji nováckou dráhu prezentuje jako veskrze kladnou, nijak nedotčenou problematickými praktikami firmy, například skrytým natáčením prezidenta Havla v nemocničním pokoji při hospitalizaci, během níž mu byl operován nádor v plicích. „Kdybychom ty praktiky neznali, skoro bychom z takových partií mohli získat dojem, že v nich vzpomíná nějaký činovník místní pobočky BBC. Pominout bychom taky neměli, že Moc a nemoc televize Nova je vybavena šestapadesáti (!) stranami barevné fotografické přílohy, v níž… nechybí snímky pana autora na mnoho způsobů, včetně spanilého posezu v sedle koně. To je tedy jízda,“ uvedl kritik. „A to prosím sepsal Josef Chuchma, kterého jistě nelze podezírat ze sympatií k Vávrovým nepřátelům – počínaje Železným a konče třeba Klausem. Josef Škvorecký a Zdena Salivarová kdysi napsali půvabně sebeironickou knížku Samožerbuch. Vávra mohl s klidem použít téhož titulu, jen té inteligentní sebeironie jaksi není mocen,“ podotýká Petr Žantovský.
JUDr. Jindřich Rajchl
Pro toho, kdo chce slyšet něco trochu jiného, než se na nás denně valí ze všech typů mainstreamových médií, přichází se zajímavou nabídkou. „Protože předpokládám, že jiná média se této události nebudou věnovat předem vůbec, a pokud poté, tak jen v rovině odsudků a pomluv, dovoluji si využít tento prostor pro to, abych všechny zastánce svobodného myšlení pozval na už čtvrté Vlastenecké setkání Příčovy, které se bude konat příští sobotu 13. srpna. Program bude opulentní a všestranný. Začne dopoledne v deset hodin mší svatou v kapli sv. Vojtěcha – celebruje P. Stanislav Přibyl. Samotný program od 11 do 18 hodin budou s největší pravděpodobností moderovat hosté z výtečného banskobystrického Slobodného vysielača, Peter Kršiak a Boris Koróni,“ prozrazuje Petr Žantovský.
Bída, hlad a sociální degradace, budou varovat energetici
Program bude jako obvykle rozdělen na tematické panely: První má název Na prahu Velkého resetu. „Jeho garantem a moderátorem bude Michal Semín a proběhne od jedenácti do půl jedné. Panelisty budou Luděk Nezmar (moderní technologie), Petr Bahník (historik), Eva Hrindová (Naštvané matky), Jindřich Rajchl (Charta 22, právník). Druhý panel má nadtitul Bída, hlad a sociální degradace jako následek dlouhodobé protinárodní energetické a zemědělské politiky a jeho moderátorem a ‚duchem ve stroji‘ bude Stanislav Novotný, a to v čase od jedné do půl třetí. Pozvání přijali panelisté: Ivan Noveský (energetika), Vladimír Štěpán (energetika), Zdeněk Jandejsek (zemědělství). V zámecké sýpce následně zahraje Pavel Foltán + Bubák + Stanislav Berkovec pásmo věnované Karlu Krylovi,“ poutá mediální analytik na atraktivní program.
Mgr. Libor Vondráček
Třetí panel s názvem Civilizační perspektivy, který odstartuje ve tři hodiny, uvede sám a jeho hosty budou Michal Macháček (historik), Miroslav Pšenička (kardiolog), Jiří Hejlek (filozof), Pavel Hynčica (politolog) a Benjamin Kuras (spisovatel). „A konečně čtvrtý panel se jmenuje Mladá generace v alternativě – moderátorem bude Václav Loučka, ten proběhne v čase od pěti do půl sedmé. Jako panelisté jsou ohlášeni Hugo Chadima, Jáchym Uhlíř (Buditelé), Matěj Gregor (Odchod), Libor Vondráček (Svobodní) a František Kubásek (incorrect.cz). A nemohu zapomenout dodat, že o písničkářské předěly mezi panely se postará Jorek. Myslím, že tato intelektuální a kulturní krmě je sdostatek slibná, aby stálo za to druhou srpnovou sobotu strávit právě v Příčovech,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
