Klaus svá slova o tom, že se nic nestalo a že se systém prostě rozpustil, zmínil pro server Novinky.cz. „Vím, že to hodně lidí, kteří chtějí být hrdiny sametové revoluce, nechce slyšet, ale bylo to tak,“ uvedl.
„Kdo je tedy opravdu vítězem a kdo nás tehdy osvobodil? Komunismus sám svojí neschopností? Klausovo vyjádření má dvě roviny: Tou první je popis fakticity. V tomto ohledu se Klaus neplete, když zdůrazňuje vnitřní neschopnost samotného režimu tehdejší KSČ. Je také správné, abychom si nyní, při kulatém výročí návratu svobody, netvořili falešné legendy. Do značné míry nám svoboda spadla do klína, s čímž souvisí i to, že ji nyní nedokážeme lépe bránit,“ sdělil Šafr s tím, že pak je tady ještě druhá rovina, kterou je účel Klausova sdělení.
„Když totiž někdo v posledních dvou letech vlády KSČ seděl v Prognostickém ústavu Československé akademie věd (prý přezdívanému Jakešova věštírna), má bohužel jasný důvod zdůraznit, že opoziční aktivita komunismus neporazila, a tudíž pasivita vůči režimu měla vlastně stejný efekt,“ dodal.
Vzpomíná také na to, jak Klaus před revolucí vystoupil v rakouské televizi, kdy varoval před unáhlenými tržními reformami a mohl přednášet na univerzitě v Linci. Podle Šafra je tak nyní drzost, že se Klaus hlásí k větě, že disidenti nezbourali komunismus.
„Každý, kdo v zemích východního bloku aktivně vystupoval proti komunistické diktatuře, přispěl svým dílem k jejímu pádu. Snižovat jejich roli je naprosto nemístné. Charta 77 a další opoziční iniciativy v Československu napomohly tomu, že v naší společnosti existovalo vědomí, že žijeme v hanebné diktatuře. Disidenti pomohli společnosti si uvědomit, že daný stav věcí není v pořádku. Kdyby tu nebyli, situace společnosti by byla ještě mnohem horší a nedůstojnější,“ zmínil dále Šafr a zdůraznil, že snižování role disidentů a širokého občanského hnutí je nespravedlivé.
Závěrem pak dodal, že bychom měli být vděční lidem, kteří proti komunismu aktivně vystupovali. „Protikomunistická opozice sama o sobě nezbořila komunismus, ale rozhodně přispěla k jeho pádu a především určila mnohem jasnější směr k demokracii. To je světlá stránka našich dějin a je nesmyslné ji snižovat a zpochybňovat a tím obhajovat občanskou pasivitu. To má totiž důsledky i pro dnešní dobu, kdy o část naší svobody právě přicházíme spolu s tím, jak tu znovu zvedají hlavu síly, které měly navždy zůstat po právu poražené,“ uzavřel.
Psali jsme:
autor: vef
