O Zemanových špatných vlastnostech prý Pithart věděl již dávno. „Teď nemyslím to, že chlastá, a to při neuvěřitelných příležitostech, při vrcholných státních jednáních, to se ani nevyneslo ven, protože to byla hanba,“ upřesnil a dodal, že Zemanovým hnacím motorem v politice je pomsta.
„Všichni si myslí, že jeho hlavní motiv v politice je touha po moci, ale je tady ještě jeden skoro silnější motiv, a to je pomsta. Viděl jsem to na Mečiarovi. Co to dělá, když se člověk rozhodne, že se začne mstít,“ uvedl s tím, že Zeman to v sobě prý měl vždy. „Vůbec to nepopíral, když si tenkrát sestavil čtyřiadvacet karet těch, kteří pro něj nehlasovali,“ dodal v rozhovoru pro Forum24.cz.
Mečiar byl prý do doby, než ho vypudili z VPN, federalista. „Na tom trvám, citový. A když ho s Kňažkem vypudili, tak ten ho táhl ze dveří a Mečiar se otočil a řekl: ‚Já sa vrátím a bude nás viac,‘“ citoval jej a dodal, že vrátit se mohl jen jako slovenský nacionalista, jinak by to nedokázal. „On si navíc myslel, že v tom měli Češi prsty a Hrad a že za to může taky Havel, a proto ani chvilku nezaváhal,“ uvedl.
Po svém zvolení se pak podle Pitharta Zeman rozhodl, že zničí svou stranu, což se mu prý parádně povedlo. „Byl jsem proti přímé volbě a cedil krev. Založil jsem senátní komisi pro ústavu a parlamentní procedury. Tehdy jsme se ptali osmnácti politologů, šestnáct jich bylo proti,“ dodal s tím, že dělali, co mohli.
Blíží se druhé kolo prezidentské volby a podle názoru Petra Pitharta bude bezesporu velmi tvrdé. „To, co se minule odehrálo na obrazovkách, nebylo tvrdé, ale Karel Schwarzenberg byl nepřipravený. Je mi to velmi líto,“ řekl a upřesnil, že šlo o otázky o sudetských Němcích, na které tehdy odpověděl špatně a příměr s haagskou lavicí také nebyl dobrý, protože v té době ty mezinárodní pakty ještě neexistovaly, a když k tomu připočteme, že ještě neuměl hymnu, tak to si dost udělal sám.
Za Drahošovu výhodu v boji o Hrad prý považuje to, že má čistý štít. „To se podařilo málokomu, nemají ho v čem koupat.“ Musí prý zvládnout otázku, která by se měla ve skutečnosti týkat uprchlíků na jedné straně a ekonomických migrantů na straně druhé, ale ona se bude týkat islámu. „To je těžší, je neuchopitelný pojem, a to mu budou neustále předhazovat a budou z toho dělat velmi demagogické billboardy,“ řekl Pithart, který je prý přesvědčený, že Drahoš bude mít čas, aby Zemanovi připomněl také nějaké prohřešky.
Celý rozhovor ZDE.
A některé z nich vyjmenoval rovnou sám. „Opakuje se Ferdinand Peroutka, ale stejně velký a možná větší byl průšvih, když obvinil Tomáše Ježka z korupčního jednání v souvislosti s privatizací Čokoládovny Modřany. To skončilo tím, že se poprvé za sto let, co existuje Československo, musela vláda jako sbor omlouvat, protože on se neomluvil. On má neblahý sklon neumět se omluvit,“ uvedl a dodal, že na to Drahoš v debatě nebude mít nejspíše čas, ale ať se to ví, že to nebyl jenom jeden úlet, ale zřetelná Zemanova vlastnost. „Je to velmi destruktivní,“ zdůraznil.
Terčem kritiky se stal nedávný výrok Miloše Zemana o Alexandru Dubčekovi a ministrech z roku 1948. „Dubčeka jsem znal osobně. Pád Antonína Novotného a nástup Dubčeka nebyla ofenziva reformistů, byla to obrana Slováků před českou indolencí v osobě Antonína Novotného, která byla nebezpečná,“ upřesnil Pithart.
Pithart zdůraznil, že Dubček nebyl vůbec žádný reformátor. „Já jsem s ním mluvil v osmašedesátém jenom jednou a potvrdilo se mi zklamání z tohoto člověka. Že je hodný a určitě má milý úsměv a myslí to dobře, ale není v žádném smyslu reformista a nebude se umět bránit útokům Kremlu, byť tam byl a studoval tam a znal to tam,“ dodal.
Že musí být tvrdý, prý Pithart pochopil, když selhali, s výjimkou Kriegela, který se trhl hned na začátku a brzy na to i Mlynář. „Všichni z té slavné čtyřky se nechali vláčet dolů a dolů, až skončili v kancelářích,“ popsal a dodal, že ani v jednu chvíli nechtěli prásknout dveřmi a zvolit si důstojný způsob porážky. Jako kdyby se snad báli kulky do týla.
„Potom to Dubček zpečetil podpisem pendrekového zákona jako mimořádného opatření Federálního shromáždění. My jsme byli den předtím na Václaváku a někteří mimo jiné volali ‚Dubček, Dubček‘, a on na ně poslal samosoudce,“ uvedl Pithart, který mu to prý neodpustil.
Pro Pitharta byl Dubček v osmdesátém devátém nepřijatelný. „Když přišel s pocitem, že samozřejmě má právo na zadostiučinění, aby byl prezidentem, tak jsem litoval Václava Havla, že musel vést ta plačtivá jednání, ale byl také tvrdý a právě on koncem osmašedesátého roku psal Dubčekovi, ať práskne dveřmi a dá najevo, že už tohle hrát nebude,“ sdělil Pithart, podle kterého právě to bylo tím, co nás vedlo do cynické, pragmatické, egoistické normalizace.
V podstatě nás tam dovedli způsobem té porážky, který byla neodvratná, ale mohli jsme prohrát čestně. „Mohli jsme na to vzpomínat a odvolávat se k tomu. Mohlo nás to oživovat. Ale po čtyřech jsme vlezli do normalizace a ještě z ní nevyšli,“ uzavřel.
Psali jsme:
autor: nab
