U byst vojenských vůdců Pavla Semjonoviče Rybalkova a Walkera W. Robertsona položili věnce účastníci aktu včetně poslance Vladislava Vilímce (ODS), zástupců města a kraje. Účast veřejnosti byla o poznání menší než v minulých letech, protože v poledních hodinách město Plzeň uspořádalo přehlídku konvoje veteránů. Poprvé se tato akce kryla s programem na rokycanské demarkační linii, protože Plzeň byla osvobozena americkými a belgickými vojsky o dva dny dříve než tomu bylo v Rokycanech, kam americká armáda přijela 7. května a Rudá armáda o dva dny později.

Dech studené války

Po dobu piety zavlály v bezprostřední blízkosti byst vlajky Ruska, Spojených států, Velké Británie, Francie a Československa. Před samotnými projevy pak zazněly hymny. Při všech vzdali zástupci armády, hosté i přítomní čest, pouze při ruské státní hymně po téměř neviditelné konzultaci s pracovníkem velvyslanectví dva příslušníci americké armády, druhé kavalérie, nevzdali hold a nezasalutovali jako při ostatních hymnách.

Nicolas Tmeldowski, zástupce amerického velvyslanectví, při svém projevu vzpomenul na padlé Čechy a Američany, generální konzul Ruské federace pak uvedl, „…ztratili jsme více než třicet milionů občanů, každá sovětská rodina ztratila někoho. Mnoho obětí bylo i v dalších evropských zemích. Nacismus chtěl zlikvidovat Židy, Cikány, Slovany.“

Parlament schválil nové významné dny

S hlavním projevem poté vystoupil Vladislav Vilímec (ODS): „Tyto slavnosti osvobození nejsou jen formálním pietním aktem, ale je to záležitost, která je navštěvována mnoha občany. Druhá světová válka znamenala mnoho lidských osudů a musíme si neustále připomínat 60 milionů obětí, jaké strádání musela tehdejší generace vydržet a kolik statečnosti musela prokázat. Válka také ukázala, že nelze přehlížet a tolerovat  postupný nárůst totalitních praktik, nárůst nesvobody a další nesnášenlivosti.“ Podle Vilímce Poslanecká sněmovna nedávno rozšířila kalendář významných dnů o dva. „Jeden z nich je 9. březen, vyhlazení terezínského tábora 9. března 1944, kdy za jednu jedinou noc v komorách zahynulo 3791 mužů, žen a dětí, československých lidí. Druhým dnem je 17. červen, kdy sedm statečných parašutistů bojovalo v Praze na osm hodin proti přesile vojsk německého wehrmachtu a proti gestapu. Tím alespoň symbolicky splatíme dluh, který máme vůči těm, kteří povstali proti nacistickému bezpráví a kteří svými hrdinskými činy se zasloužili o obnovení československé státnosti v roce 1945.“