Chci tu reformu, chci

V tomto období děti také neustále opakují: „Já to chci". Neumějí ovšem vysvětlit, proč něco vlastně chtějí. Pořád jen umíněně opakují: „Chci, chci, chci." Podle Kellera stejně argumentují ministři, kteří prosazují například penzijní reformu, reformu školství nebo zavedení školného.

Dalším znakem tohoto dětského období je, že se jedno opičí po druhém. „Když má něco Tonda, chce to mít Frantík taky. Navzájem se přitom trumfují. Tonda má tři křesílka, Frantík potřebují mít aspoň čtyři. Když má Toník tři aférky, Frantíkovi by dvě nestačily. Tak dlouho loudí, až bude mít i tu třetí," přirovnává dál Keller.

Nechápou rozdíl mezi báchorkou a realitou

Děti si také pořád něco vymýšlejí. I když vám drze lžou do očí, je zbytečné je za to trestat. Jsou totiž přesvědčené, že mají pravdu. Nerozlišují mezi báchorkami a realitou. Klidně budou tvrdit, že rozumí financím nebo že s poklesem daní se zvyšují výnosy.

Neustále na sebe žalují a těší se z toho, když pak vážný pan učitel kárá provinilce. Když jsou ovšem samy přistiženy, přísahají, že za nic nemůžou a vícekrát to neudělají. Ty ubrečené děti pak neopomenou ocitovat slova z francouzské komedie Knoflíková válka pojednávající o střetu dvou klukovských part: „Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil."

Související:

• Bude se jednat o osudu vlády. Véčka možná odejdou z koalice 
• Klaus: Takzvané porušování ústavy je politická polemika 
• Kočí jako blonďatá bestie našlapala divadlo. Klasnová se smála na celé kolo 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.