Už naši prarodiče a nám říkávali: „Nemůžeš utratit víc, než vyděláš.“ Ve třicátých letech minulého století zažili světovou krizi, o které jsme se potom učili v dějepise jako o něčem, co nás nemůže nikdy potkat. Uplynulo skoro sto let a recese je zase tady, plíží se ze všech stran a díky médiím je u nás doma každý den. Jak na ni? Jak zvýšit svou finanční gramotnost?
Stanovte si priority, to je základ
Rodina se sedmi dětmi? Co je to za lidi, když mají v době plné nejistot tolik dětí? Jak je můžou uživit? U branky domu se žlutými okny nás s úsměvem přivítal Jiří, hlava početné rodiny. Na útulné verandě domu se svěřil se svým tajemstvím, jak přežít v takovém počtu rodinných příslušníků nelehké časy. „Není to jen tím, že se poslední léta všechno svaluje na krizi,“ říká rozvážně.
„Důležité je si hned na začátku každého vztahu, který myslíme vážně, určit priority. My jsme oba vyšli z docela skromných poměrů, a tak nám nevadilo, že jsme si hned po svatbě řekli, opravdu po vzájemné domluvě, že o peníze - jak o vydělávání, tak i rozdělování - se budu starat já.“ Manželka s úsměvem přikyvovala.
Psali jsme:
„Byl jsem oblastní herec, divadlo jsem miloval, ale herecký plat nikdy nebyl dost vysoký, nezbylo tedy nic jiného, než si peníze oddělovat na věci nezbytné - na nájem, na jídlo, na nové boty, ale nikdy jsme nekupovali zbytečnosti a máme to tak dodnes, v době plné lákadel.“
„Manžel nás nikdy nenechal v nejistotě a já jsem se tak mohla dobře starat o děti, mám ho za to i po letech ráda,“ přisvědčila manželka pana Jiřího.
Dětí jako smetí
Postupně se manželům narodilo sedm dětí. Velkou rodinu si přáli a nemohlo to nic změnit. Slova "nemohu si dovolit další dítě, to bych neuživil" jim byla cizí. Jenže lásky se člověk nenají. Jaký je recept na to, jak rodinu zabezpečit a ještě ušetřit?
Psali jsme:
„Naučili jsme děti skromnosti. Nemají zbytečnosti ale kroužky, ty mají, jaké si přály, to jsem byl ochoten pracovat na tři směny, opustit divadlo, brát i různé brigády. Jistota, že děti neběhají po ulicích, protože mají doma maminku, která na ně čeká, mě pochopitelně velmi nabíjela jistotou, že náš životní styl za to stojí.“
Tati, já chci nové džíny!
„I když je naše velká rodina opravdu spokojená, všechny děti studují, mají své koníčky a žijí v souladu, jak si kdysi vysnily, občas se nějaký problém objeví. Přišla jedna dcera a řekla mi: Tati, já nechci ty džíny po někom, já chci nové, stejně jako tašku. Vypadalo to vážně. Sedli jsme si a povídali, mluvili jsme celý večer, padly i slzy. Povídali jsme si o tom, že každý rok jezdíme k moři celá rodina, najednou slzy ustaly a dcerka se usmála a řekla, no jo tati, to holky mají sice nové oblečení, ale u moře tolikrát nebyly, jako my s celou rodinou."
"Byl jsem na dceru pyšný, došla sama k tomu, že je lepší neutrácet za zbytečnosti," řekl Jiří. "Nakonec přišla a vtipně dodala, že stejně ty nové džíny vypadají obnošené...“
Tisícovka ve schránce
„Nežijeme vůbec asketicky, vaříme dobrá jídla, manželka peče, u nás je pořád něco dobrého na stole. Děti dostávají kapesné podle věku a zásluh, naučily se šetřit, myslet na to, že hodnoty v rodině máme jinde. Jsme spolu, žijeme pro sebe, a to je bohatství, které žádné peníze nevyváží,“ dodává manželka. "Ale stalo se, jednou opravdu nebylo málem ani na chleba. Nepřišly honoráře. Sice máme rezervy, z každého příjmu si ukládáme deset procent na nenadálá vydání ... Tak jako vždy, když je potřeba něco vyřešit, jsme zasedli ke stolu a povídali si, každý z rodiny měl nějaký názor. Děti kladly nepříjemné otázky a dvě nejmenší dokonce přinesly kasičky, aby přispěly do rodinného rozpočtu."
Psali jsme:
„Jdu se projít,“ řekl Jiří, vzal psa a šel přemýšlet o nějaké další práci, kterou by si mohl narychlo sehnat. Jednou dokonce chodil jako chodící reklamní panák v obchodním centru, aby překlenul kritickou dobu v rodinném rozpočtu. „Jak jsem vyšel z branky u domu, tak jsem automaticky otevřel poštovní schránku a světě div se, k nohám vypadla tisícovka. Vrátil jsem se rychle domů a udivené rodině jsem oznámil, že jsem prostě našel peníze.“ Na tuto příhodu rodina vzpomíná se zvláštním pocitem. Neví, kdo jim tenkrát pomohl.
Rezervy a žádné dluhy
Jenže náhody nelze brát vážně. Ve skutečnosti si rodina pana Jiřího každý měsíc pečlivě vede příjmový a výdajový deník, berou to jako hru a radost mají z každé ušetřené koruny. Paní domu přiznává, že maso nakupují většinou jen na víkend a třeba na kuře a stovky receptů maminky se rodina moc těší.
Chce to systém, ale podávat se musí s láskou. Pak přežijete v životě jakoukoliv krizi. „Nikdy jsme si na nic nepůjčili, neměli jsme žádný úvěr, žádné spotřební zboží není dost dobré, abychom si na něj museli půjčovat. Postupně jsme si našetřili na ledničku, hezkou moderní kuchyni, na dětské pokoje a jejich vybavení. Sami se můžete podívat, jak bydlíme,“ říká Jiří a vede nás po celém pečlivě uklizeném domě, kde každý má svůj kout, své místo. Děti v této rodině jsou do života vybaveny s takovým bohatstvím, které se nedá nikde koupit. Naučily se žít bez dluhů, rodiče jim žádné starosti nepřipravili, mají více času a to, co potřebují, na sebe, na výlety. Na krizi byli všichni perfektně připraveni. A měli štěstí, že jim dědeček Jiřího přenechal dům, a tím jim velmi pomohl již na začátku společného života. Prozíravě myslel na budoucnost dalšího pokolení.
Jak si takový život zařídit?
Odpovědi bude možné najít v dalším díle pořadu pro zvyšování finanční gramotnosti Suma Sumárum aneb Kde jsou mé peníze vysílaném v neděli v 18.55 na ČT 2. Diváci také uvidí druhou mladou rodinu se dvěma dětmi. Ta se však potýká s problémy. V době drahoty žije od výplaty k výplatě. Vzali si několik spotřebních úvěrů, aby měli na drahé auto, cigarety nebo i na plínky. Až plošné zdražování je donutilo přemýšlet, co dál.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: ahe, olb
