Nejen v České republice se teď hodně mluví o tzv. Dublinu IV, který má v EU nově definovat azylovou politiku. Mimo jiné se tu mluví např. o přerozdělování migrantů ze zemí, které už nezvládají nápor uprchlíků. Lidé by měli být přerozděleni do těch států, kterých se zatím uprchlická krize příliš nedotkla. Tedy i do České republiky. To je podle Koudelky závažný zásah do suverenity státu, český stát nevyjímaje. Kořeny těchto zásahů však podle ústavního právníka nelze hledat v samotném Dublinu IV nýbrž už v mnohem starších evropských dokumentech.

Už Amsterodamská smlouva z roku 1997 říká, že azylovou politiku nemusí řešit jen jednotlivé členské státy. Může ji řešit společenství jako celek. V roce 1997 ještě asi nikdo netušil, že na počátku nového tisíciletí nastane v Evropě cosi jako uprchlická krize, a tak se podpis této smlouvy jevil jako poměrně bezvýznamný. Skutečný dosah podpisu této listiny se projeví až v krizi. A tak je to podle Koudelky i s celou řadu dnešních smluv, které se nám mohou jevit jako bezproblémové, ale za pár let to může být jinak.