Portlík hned na úvod odmítl známý bonmot. „Slyšel jsem na kongresu ODS Alexandra Vondru, jak parafrázuje Henryho Kissingera, že moc je největší afrodiziakum. Já to tak vůbec nevnímám,“ řekl. „Díky sociálním sítím a té permanentní kritice je to spíš zátěž.“ Místo toho se rád hlásí k odkazu Margaret Thatcherové: „Základem politiky je altruismus a služba veřejnosti.“ Do ODS vstoupil už v osmnácti letech po roce 1989, „abych zabránil návratu komunismu“, a dodnes vzpomíná na setkání s Václavem Klausem na Proseku i na dědečka v emigraci.
Anketa
Který z lídrů vládní koalice si vede nejlépe?
hlasovalo: 11224 lidí
Kulidakis upozornil na častou vnitrostranickou kritiku: mnozí členové ODS si v soukromí stěžují, že strana v koalici SPOLU ztratila svou pravicovou identitu. Portlík to odmítl: „Názorová pluralita k ODS vždy patřila. Podívejte se na ty ostré střety mezi Janem Zahradilem a Pavlem Novotným.“ Zároveň však připustil problém na celostátní úrovni: „Vláda Petra Fialy se kvůli krizím, Ukrajině i inflaci, příliš zaměřila na externí témata a částečně rezignovala na vlastní domácí
agendu,“ p
řipoušttí Portlík.
ODS v minulosti přesvědčivě volby vyhrála, ale počty mandátů ji donutily k velkorysému kompromisu s Piráty. A Portlík to otevřeně přiznal: „Čísla neumožňovala složit koalici jinak než s Piráty. Nenapadlo mě, že se koalice nakonec zasekne na banálních debatách.“ ODS tradičně prosazuje pragmatickou,
prorůstovou politiku orientovanou na výstavbu, zatímco Piráti preferují regulace, zklidňování dopravy a „participaci občanů“.
V pražské koalici po volbách 2022 získali Piráti (konkrétně Zdeněk Hřib) resort dopravy jako nepřekročitelnou podmínku. Tím se stali klíčovým hráčem v oblasti, která Pražany trápí nejvíce, a zároveň hlavním terčem kritiky za současný stav. Piráti prosazovali omezování aut v centru, rozšiřování cyklopruhů a „zklidňování“ ulic. Hřib opakovaně zdůrazňoval, že „po Praze se autem pohybuje jen 1 ze 3 lidí“, a proto je třeba porovnávat dopravu podle lidí, nikoliv aut. To vedlo k investicím do MHD a cyklostezek, ale zároveň k frustraci řidičů.
Piráti navrhovali výrazné zdražení (druhé auto v domácnosti až 3–8× dražší, přiblížení k ceně ročního kuponu MHD). Cílem bylo snížit počet aut v modrých zónách a motivovat k využívání MHD. ODS (včetně Tomáše Portlíka) to kritizovala jako „když nejde zakázat, zdražíme“. Reforma uvázla na koaličních sporech a ideologických rozdílech. Velká kritika směřuje na špatnou koordinaci uzavírek. I když Hřib v roce 2025 představil balíček opatření (zrychlení staveb, lepší koordinace, jasnější odpovědnost), zastupitelstvo ho většinou odmítlo, včetně koaličních partnerů. Opozice i část koalice Hřiba obviňovala, že je sám příčinou chaosu.
Výsledek je rozpačitý. Reforma parkovacích zón se nedaří dotáhnout, centrum se neklidní a doprava se řeší pouze krizově. Portlíkova slova znějí jako tichá výčitka vůči koaličnímu partnerovi: pragmatismus ODS naráží na ideologickou linii Pirátů. Dlouhodobě to oslabuje obě strany, ODS ztrácí pravicové voliče, Piráti se jeví jako neschopní skutečně řídit velké město.
Na otázku o dětech v politice byl Portlík konzervativně přímý: „Spíš ne. Politika je ryze osobní rozhodnutí spojené s velkou zátěží.“ Odvolal se na Churchilla: „Kdo není ve dvaceti liberál a ve třiceti konzervativec…“ Podle něj by do politiky měli lidé vstupovat až „životně a názorově ukotvení“, s praxí z byznysu nebo reálného života.
Vrcholem dílu byla konfrontace. „Dám Praze tempo“
versus povolební realita. Kulidakis sundal sako, ukázal fotky z Jižní spojky, billboard s Portlíkovým heslem „Dám Praze tempo“ a pod ním auta popojíždějící rychlostí 4–18 km/h. „Necítíte se trapně?“ zeptal se moderátor. Portlík zareagoval klidně: „Sám jezdím na skútru, protože v zácpách odmítám trávit čas.“ Heslo podle něj dál platí především pro Prahu 9: „Tvoříme 25 procent veškeré bytové výstavby v Praze, masivně vykupujeme zeleň a jako jediná městská část stavíme po třiceti letech nové základní školy.“