Oceňování této náročné profese je na Praze 5 tradicí. Povolání pečovatelky či pečovatele je v prvé řadě posláním. Ten, kdo si tuto práci zvolí, většinou se jí věnuje po celý život. Možná, že se o práci pečovatelek a pečovatelů ještě pořád málo ví, ale ti, kdo potřebovali právě pomoc těchto pracovníků v náročných chvílích svého života, určitě ocenili její význam.
Pečovatelé a pečovatelky se o své klienty, jimiž jsou senioři, osoby s tělesným a zdravotním postižením od 35 let a rodiny s dětmi na Praze 5, starají nepřetržitě a obětavě 365 dní v roce. I o sobotách a nedělích nenechávají své klienty bez pomoci a docházejí za nimi buď do domácností, nebo o ně pečují v pobytovém odlehčovacím zařízení. V mnoha případech zejména u klientů seniorů tak nahrazují chybějící péči rodiny, nebo ztrátu partnera, který byl oporou, někdy zachraňují doslova lidské životy. A co nejvíce klientům pomáhá? To je právě včasná pomoc, povzbuzení, naděje, společné sdílení, opora, pohlazení po duši a určitě nadšení, úsměv, humor , radost anebo prosté lidské objetí.
Aby tito obětaví pracovníci a andělé strážní, jak je nazývají naši někteří klienti mohli každý den vyrazit a plnit náročné úkoly, musí i oni cítit, že jejich práce má smysl. Proto je významné právě ocenění pečovatelky roku.
Vítězku vylosovala porota
V minulém roce bylo nominováno šest pečovatelek, které pracují ve střediscích Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5, v terénní pečovatelské službě, v domě s pečovatelskou službou Zubatého 10 a v odlehčovacím pobytovém zařízení Na Neklance 15. Po slavnostním zahájení představila ředitelka Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 nominované pečovatelky formou krátkých medailonků, které přiblížily a zhodnotily jejich dosavadní práci, jejich zkušenosti, náhledy a motivaci k této profesi.U nominací rozhodovala samozřejmě hodnocení klientů samotných. Na závěr odborná porota vylosovala z nominovaných vítěznou pečovatelku roku 2017, kterou se stala paní Libuše Prokešová, pečovatelka terénní pečovatelské služby.
Tento slavnostní akt byl nejen krátkým zastavením a zamyšlením nad smyslem pečovatelské služby a práce pečovatelek a pečovatelů, ale hlavně poděkováním za psychicky i fyzicky velmi náročnou a obětavou práci, která je skutečným posláním a mnohdy vyžaduje určitou dávku sebeobětování. Máme radost, že naše pečovatelky mohou rozdávat radost a pomáhat druhým.
Psali jsme:
autor: PV
