A právě nad slovem odvážný se Zídek pozastavil. „Myslím, že většina občanů má na takový projev úplně jiné požadavky. V první řadě by měl stmelovat národní společnost připomenutím jejího kolektivního zážitku. Společně prožitá minulost, ta velkolepá i tragická, je a vždy byla důležitým pojítkem mezi lidmi, kteří se rozhodli tvořit jeden národ. Miloš Zeman takové projevy pronášet neumí, takže je dobře, že mlčí,“ dodal Zídek a komentuje, že vydávat nesouhlas se „vstupem vojsk“ u stranické prověrkové komise za projev „odvahy“ je poněkud odvážné. 

„Podobně se zachovaly statisíce dalších lidí, spíše než o projev odvahy šlo o projev zachování vlastní integrity a elementární sebeúcty. Na rozdíl od mnohých dalších komunistů vyloučených ze strany si Miloš Zeman nemusel hledat práci jako topič, čerpač nebo řidič tramvaje. Z VŠE nebyl vyhozen, ale propuštěn poté, co byl zrušen ústav, kde působil. Dál mohl publikovat pod pseudonymem odborné články, v zahraničí i pod vlastním jménem a po roce našel místo ve svém oboru v organizaci Sportpropag,“ sdělil Zídek s tím, že byl rád, že k výročí promluvil slovenský prezident Andrej Kiska. 

„Na Miloše Zemana se dobře hodí parafráze starého latinského si tacuisses, philosophus mansisses – když mlčí, zůstává prezidentem. Bylo by skvělé, kdyby se rozhodl mlčet i během dalších velkých výročí, která nás čekají, zejména na sté výročí republiky. A úplně ideální by bylo, kdyby zmlkl i jeho mluvčí. Ale tolik štěstí nás zřejmě nepotká,“ uzavřel Zídek.