Od počátku rusko-ukrajinské krize Moskva úspěšně šíří svou propagandu za hranice. Podle Adama Reichardta není jejím cílem čtenáře přesvědčit o pravdě Kremlu, ale spíše vnést zmatek mezi západní spojence. Autor konstatuje, že se to poměrně daří, a to nejen proto, že tezím z Moskvy naslouchají např. krajní levicové strany, přidávají se k nim i strany krajně pravicové.
Nositeli kremelských zpráv se stávají i seriózní politici
„Patří sem tradiční spojenci Ruska v Evropě – levicové strany, ale také noví spojenci v podobě krajní pravice jako například francouzská Národní fronta, maďarský Jobbik, nebo dokonce UKIP ve Velké Británii. Tyto strany, známé pro svůj populismus a antievropské postoje, se staly prostředníky pro šíření ruských zpráv. Vytváří se tak dost prostoru pro pochybnosti a bují i teorie o spiknutích. Ruské zprávy tak nyní nešíří jen „užiteční idioti“, což je termín, který užíval i samotný Lenin, ale i politici se skutečným vlivem a podporou veřejnosti,“ varuje autor, jenž je šéfredaktorem zmíněného média.
Klasickým příkladem k šíření pochybností na Západě je práce ruské vícejazyčné zpravodajské sítě Russia Today. Její problém je podle Reichardta však v tom, že se příliš netrápí tím, kde je pravda. To je podle autora zřejmě také důvod jejího úspěchu, neboť na Západě jsme si zvykli v postmoderní době relativizovat pravdu poukazem na možnost alternativních výkladů jedné události. V rámci svého liberálního přístupu západní média navíc uveřejňují i pohledy protistrany.
Peníze až na prvním místě, pravdu nehledejte
Kromě svého demokratického pohledu na svět mohou tato média mít ještě jeden důvod. „Kontroverzní článek zvýší čtenost, a tím i příjmy z reklam. Fakt, že to může zároveň oslabit podporu Západu směrem k Ukrajině, není z tohoto hlediska pro autory a editory dostatečný,“ konstatuje Reichardt. Nijak ho přitom nepřekvapuje, že se na západ od ukrajinských hranic najdou lidé, kteří nemají v lásce USA a jsou ochotni publikovat lži o tom, že Moskva musela na Krymu zasáhnout, aby překazila plán Američanů ve věci námořní základny v Sevastopolu. Za problém ale považuje, když podobné lži uveřejní tak seriózní deník, jako je britský The Guardian. Tím celá zpráva získává na věrohodnosti, ačkoli se neopírá o fakta. V Rusku se prý pravdou netrápí a tento přístup západních médií kremelské propagandě hraje do karet.
Podle Reichardta ale existuje ještě jeden klíčový cíl ruské propagandy – vytvoření nové reality. „Zavádějící popis území na východě Ukrajiny jakožto Novoruska je toho dokonalým příkladem. Tímto termínem se původně označovalo území, které Rusko získalo ve válkách s Osmanskou říší v 18. století a dnes slouží k popisu území zabraného na Ukrajině,“ vysvětluje dál šéfredaktor webu.
Není řešením klesnout na úroveň Ruska, varuje autor
Reichardt má za to, že EU selhává v adekvátní reakci na propagandu Kremlu, a to i proto, že Rusko dá na aspekty informační války, zatímco členské státy EU dbají na šíření pravdivých informací. Co s tím? „Nejsnazší cestou by bylo klesnout na úroveň protivníka a také šířit lži. ... Pokud bychom to však udělali, ohrozili bychom vlastní hodnoty,“ varuje autor.
Nejúčinnější odpovědí na ruské lži bude pravda. Západ by měl podle názoru šéfredaktora webu vždy nahlas upozornit, když se bude z Kremlu šířit lež. Třeba když bude ruský prezident Vladimir Putin říkat, že na Ukrajině jen brání své zájmy proti rozpínavosti Západu.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
