„Nepřechylování se dostalo na úroveň gender problematiky, feminismu, odmítání rasismu a jiných zločinů proti zdravému ‚českému‘ rozumu. Přitom jde o maličkost, o to, jak se žena bude jmenovat, o záležitost, která nikomu neubližuje a ani jej neuráží,“ píše Barák.

Odpůrci nepřechylování ale nechtějí prý připustit, potom, co ženy už nechodí se závojem, mohou volit a mají stejná práva jako muži, teoreticky včetně nároku na stejný plat za stejnou práci, aby měly stejné příjmení jako muži.

Objevily se zesměšňující příklady použití nepřechýlených ženských příjmení. „Původci těchto rádobyvtípků ignorují fakt, že jazyk si vždy najde řešení. V prvé řadě je nutné přestat mluvit jako na buzerplace předlistopadové armády,“ pokračuje Barák.