Již před předčasnými volbami jste se pozastavoval nad okolnostmi, za kterých k nim došlo. Jak tak nyní vnímáte rozsudek v tzv. kauze Nagyová, která stojí za pádem vlády?

Stále jsem toho názoru, že zvolené prostředky neodpovídaly závažnosti situace a že daleko významněji postihly politiku státu než nějaký zločin. Nečasova vláda se snažila o dvě zásadní věci – stabilizovat ekonomiku státu a netolerovat chyby svých členů jen proto, že jsou ve vládě. I proto zažila poměrně dost obměn na postech ministrů. To jí bylo však spíše vytýkáno jako prvek nestability, ačkoliv ve skutečnosti to byla snaha nepřipustit krytí chyb. Myslím si, že to byla jedna z nejracionálnějších a v mých očích také nejlepších vlád, které Česká republika měla, o to víc v situaci, v jaké se po roce 2009 nacházela. 

Jak obecně vidíte úroveň české justice? Věříte v její nezávislost?

V celkovém pohledu ano. Věřím, že drtivá většina soudců, stejně jako drtivá většina policistů a také většina politiků, jsou slušní lidé, kteří znají své povinnosti a chtějí jim dostát. Jsou však dvě závažné systémové otázky, které mohou systém veřejné moci silně narušit.

Jedna je srozumitelnost a vnitřní soudržnost celého systému, tedy zda je náš společenský systém definován dostatečně jasně, přehledně a jednoznačně, aby umožňoval všem veřejným činitelům jednat rozumně a zároveň zákonně. Obávám se, že naše legislativa je plná rozporů, nedodělků, nedomyšleností, ambivalencí a zmatečností. Právní systém, místo toho, aby se konsolidoval, tak se s každou novou vládou „větví“, přidávají se další a další zákony, které jsou často ve sporu s jinými a vedou často až k neřešitelné byrokracii a zmatku. V tomto kontextu vnímám kladně novelu občanského zákoníku, která se snaží alespoň do základních otázek každodenního života – vztahů mezi lidmi, firmami, spolky, tj. do základního přediva společenských vztahů – vnést trochu selského rozumu a uchopitelného řádu.