Již před předčasnými volbami jste se pozastavoval nad okolnostmi, za kterých k nim došlo. Jak tak nyní vnímáte rozsudek v tzv. kauze Nagyová, která stojí za pádem vlády?
Stále jsem toho názoru, že zvolené prostředky neodpovídaly závažnosti situace a že daleko významněji postihly politiku státu než nějaký zločin. Nečasova vláda se snažila o dvě zásadní věci – stabilizovat ekonomiku státu a netolerovat chyby svých členů jen proto, že jsou ve vládě. I proto zažila poměrně dost obměn na postech ministrů. To jí bylo však spíše vytýkáno jako prvek nestability, ačkoliv ve skutečnosti to byla snaha nepřipustit krytí chyb. Myslím si, že to byla jedna z nejracionálnějších a v mých očích také nejlepších vlád, které Česká republika měla, o to víc v situaci, v jaké se po roce 2009 nacházela.
Jak obecně vidíte úroveň české justice? Věříte v její nezávislost?
V celkovém pohledu ano. Věřím, že drtivá většina soudců, stejně jako drtivá většina policistů a také většina politiků, jsou slušní lidé, kteří znají své povinnosti a chtějí jim dostát. Jsou však dvě závažné systémové otázky, které mohou systém veřejné moci silně narušit.
Jedna je srozumitelnost a vnitřní soudržnost celého systému, tedy zda je náš společenský systém definován dostatečně jasně, přehledně a jednoznačně, aby umožňoval všem veřejným činitelům jednat rozumně a zároveň zákonně. Obávám se, že naše legislativa je plná rozporů, nedodělků, nedomyšleností, ambivalencí a zmatečností. Právní systém, místo toho, aby se konsolidoval, tak se s každou novou vládou „větví“, přidávají se další a další zákony, které jsou často ve sporu s jinými a vedou často až k neřešitelné byrokracii a zmatku. V tomto kontextu vnímám kladně novelu občanského zákoníku, která se snaží alespoň do základních otázek každodenního života – vztahů mezi lidmi, firmami, spolky, tj. do základního přediva společenských vztahů – vnést trochu selského rozumu a uchopitelného řádu.
Druhou otázkou každého systému pak je, ne jak se chová v případě, kdy vše funguje, všichni se chovají tak, jak mají, ale také, jak se systém vypořádává se selháními. Například se situací, kdy se policista, politik nebo soudce nechová tak, jak by měl, kdy zneužívá své moci a jedná proti základním principům. Zda je dostatečně vyjasněno, co kdo má, smí, nemá a nesmí. Tady vzpomenu okřídlené Werichovo rčení o divadle – „Je to jako ve fotbale, je nutno pálit tvrdě. Jenže ve fotbale vidím já, soupeř, diváci i soudce, kam jsem namířil a kam míč dopadl. Kdežto na divadle já vypálím a vy teprve druhý den malujete lajny.“ Obávám se, že dnešní uspořádání prostě umožňuje některým vykonavatelům moci kreslit lajny, které tam včera nebyly.
Psali jsme:
Skončil mezinárodní festival v Karlových Varech. Co festival znamená pro samotné město? Připravujete se na něj?
Pro město je to bezesporu největší každoroční kulturní a společenská událost. Jsme padesátitisícové město a dovolím si odhadnout, že během festivalu tudy nejmíň jednou tolik lidí projde. Je to tedy na jednu stranu mimořádné oživení, na druhou stranu to samozřejmě klade zvýšené nároky na úklid, zajištění pořádku, logistiku a podobné věci. Na festival se vždy připravujeme už od zimy, plánováním prací ve městě, ladíme organizační záležitosti s pořadateli, plánujeme, co nabídneme veřejnosti při tradičním Večeru města, prostě se snažíme festival zvládnout se ctí. Pro mě osobně pak festival znamená filmovou „nálož“, svátek filmu spojený s téměř dvěma desítkami projekcí, které stihnu.
Již zanedlouho nás také čekají komunální volby. Pokud se nemýlím, i vy byste chtěl obhájit váš mandát. Prozradíte nám, s čím do voleb jdete? Co považujete za největší problém, který je třeba v Karlových Varech vyřešit?
Především s obhajobou práce, kterou za čtyři roky máme. Nejsem ten klasický vizionář, který má nějakou hezkou všeobjímající vizi. Vnímám to spíše tak, že vidím problémy a chtěl bych, aby přestaly. Ty problémy jsou obecně dvojího druhu: Jednak, jako každé město, řešíme takové ty zdánlivě drobné bolístky, jako jsou tankodromy v některých ulicích, vyboulené chodníky, ošklivá zákoutí v jinak celkem hezkých ulicích. Zkrátka takový ten drobný „nepořádek“, který se přese všechnu naši snahu ještě nepodařilo odevšad vystrnadit, někdy proto, že dané území nepatří městu, ale někomu jinému, někdy proto, že ta rozbitá silnice vede k nějaké větší stavbě a má cenu ji opravit teprve potom, co ji přestanou ničit stavební stroje.
A druhý typ, to jsou problémy strategičtější, možná ne tolik viditelné v každodenním životě, ale o to důležitější pro myšlení na více let dopředu. Karlovy Vary zažily dobu, kdy jejich památky a lázeňská zóna čelily poměrně divoké přestavbě - my je chceme chránit, zachovat jejich ráz, aniž by to nutně znamenalo „skanzenizaci“. Proto usilujeme o zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Česká republika se v minulých desetiletích nepříliš starala o své lázeňství – proto jsme po dvaceti letech obnovili Balneologický institut. Proto se snažíme i jménem ostatních lázní jednat, obhajovat, vysvětlovat – lázeňská léčba není jen nějaká noblesní dovolená pro cizince, je to normálně fungující odvětví medicíny, má výsledky, působí celostně a využívá k tomu holistické a veskrze přírodní léčivé působení. Naše lázeňské centrum je velice pohledné, ale urbanisticky trpí zbytek města několika zatím neošetřenými brownfieldy – ty jsou sice dnes smutné, ale na druhou stranu jsou nadějnými rozvojovými plochami do budoucna. Máme velice malé kapacity pro péči o seniory, a to je také otázka dlouhodobějšího rozhodnutí.
Takže spíš než bych prosazoval nějakou jednu velkou věc, chtěl bych, aby se naše město zbavilo drobného bince a dobře se postaralo o své obyvatele a o to, co ho činí jedinečným.
Na Fóru Zdravého města, jež se uskutečnilo v dubnu, obsadilo první příčku omezení dopravy v lázeňském území a cykodoprava. Změní se něco v nejbližší době?
Naše snaha omezit dopravu v lázeňském území opakovaně naráží na legislativní překážky. To, co by mělo logické opodstatnění – výše poplatku za vjezd, omezení pohybu vytyčením trasy, jednorázový vjezd – je v kolizi s českým právem. Připravujeme proto alespoň omezení pomocí dopravního značení, které zamezí tranzitu přes lázeňské území, což je asi nejvýraznější část problému.
Město má již několik měsíců svého cyklokoordinátora, který se podílí na postupné realizaci schváleného cyklogenerelu. Ten obsahuje kompletní „zasíťování“ města cyklostezkami a cyklopruhy, samozřejmě v návaznosti na páteřní cyklostezku podél Ohře. Nové rekonstrukce ulic se již zpracovávají tak, aby s cyklisty počítaly. Právě začala výstavba cyklostezky v úseku Doubský most – Svatošské skály, zbude tak poslední úsek mezi Doubím a Dvorským mostem, aby cyklostezka z Chebu až do Ústeckého kraje byla kompletní.
Za problém také občané označili odchod kvalifikované a vzdělané pracovní síly. Co se budete snažit udělat pro zvrácení toho trendu?
To je jedna z těch strategických otázek. Samozřejmě ideální by bylo, a dlouhodobě o to usilujeme, zřídit v Karlových Varech pobočku veřejné vysoké školy, nejlépe v oboru lázeňské medicíny, fyzioterapie, kde Karlovy Vary nabízí nejen kapacity, ale zkušenosti expertů, možnost dokonalé praxe atd. Hodně by také samozřejmě pomohl další dlouholetý zájem města – vytvořit rychlé dopravní spojení se zbytkem České republiky, především s hlavním městem, dokončením rychlostní silnice R6.
Po třech letech bezpočtu jednání a přesvědčování vstoupila do projednání ve sněmovně novela, která umožní nejen Karlovým Varům, ale samosprávám obcí obecně, regulovat cizojazyčné nápisy. Domníváte se, že poslanci novelu schválí?
Věřím, že máme dost pádné argumenty – a koneckonců, nejsme jediné město, které tuto novelu podporuje. Snažím se pořád vysvětlovat, že nejde o nějaké zakazování, přejmenovávání Johnnie Walkera na Jendu Chodce nebo jiné podobné excesy. Jen už dále chceme, aby se určitá území našich měst nestávala Čechům nepřístupnými, nečitelnými enklávami, kde ani nebudou vědět, jestli stojí před knihkupectvím nebo kadeřnictvím. Proč? Ať je reklama, ceník nebo jídelní lístek klidně v pěti jazycích, ale, prosím, také česky.
Velmi negativní a bouřlivé reakce vyvolaly mezi rusky mluvícími lidmi v Karlových Varech plakáty, které se objevily na reklamních plochách v lázeňské části města. Ve třech jazycích hlásaly „Pozvi Rusa do domu, ukradne ti vlast!" a tvářily se jako upoutávka na film. Co vy na to?
Podle toho, co vím, se o žádný film nejednalo, byla to z mého pohledu dosti nešťastná recese. Vzhledem k tomu, že expozice byla velmi krátká, příliš lidí ji nezaznamenalo.
Rekonstrukce Horního nádraží by mohla začít letos? Jste optimista? Přeci jen byla již 5x odložena. A jak byste celkově hodnotil komunikaci s krajem?
Komunikaci s krajem hodnotím jako snahu najít společné řešení, ačkoliv každé jednání má samozřejmě svoje složité body. Obě strany zachovávají racionální přístup a řada nedořešených věcí tak mohla být ke spokojenosti obou stran dotažena. Posledním příkladem dobré spolupráce je právě zmíněná cyklostezka podél Ohře, kterou realizujeme ve spojení s krajem. Nicméně Horní nádraží, pokud vím, nemá s krajem nic společného, patří Českým drahám. I s nimi jednáme korektně, jsme připraveni se k rekonstrukci nádraží připojit svým dílem a zkrášlit jeho okolí, postarat se o zeleň a přístupové cesty. Je pravda, že o potřebě nádraží zrekonstruovat se mluví už tak asi dvacet let a že byla odložena už několikrát. Jsem ale optimista a věřím, že už se k tomu skutečně blížíme. Poslední informace, kterou jsme obdrželi přímo od 1. náměstka ministra dopravy, říká, že na podzim se bude tendrovat dodavatel stavby, aby se hned od počátku roku 2015 mohlo začít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
