Žena podle Klimeše trpěla nekrofilním sadismem, který se nejprve projevuje v představách nemocného. „Představují si, jak někoho škrtí, někomu ubližují, někoho zabíjejí. Jak si užívají utrpení toho druhého člověka. Teprve po dlouhém období snění to jdou zrealizovat,“ uvedl Klimeš. Spousta lidí podle něj sice své chování neovládá v okamžiku činu, ale může ho ovlivnit dřív, kdyby si dala pozor. „Jestli ta paní měla sklony k agresivnímu chování, tak po ní chceme, aby své chování kontrolovala dřív, než kontrolu ztratí,“ řekl Klimeš. Hlavním cílem ochranné léčby nyní podle Klimeše je ochránit před daným pacientem společnost. Pravděpodobnost, že se člověk stižený poruchou osobnosti uzdraví, je totiž podle všeho velmi nízká.
Klimeš následně také podotkl, že nevnímá jako adekvátní odpověď navýšení počtu legálně držených zbraní mezi občany. Poruchy osobnosti jsou totiž podle něj přitahovány určitými prostředími. „Agresivní psychopaty náramně láká držet zbraň. Mezi legálními držiteli zbraně bude zákonitě větší procento psychopatů než normálních jedinců,“ myslí si. Podle něj tak prevence spočívá především ve včasném podchycení potenciálních útočníků.
„Předchozí generace byly hodně vychovávány morálkou, která nutila lidi kontrolovat představivost, zpovídat se z násilnických představ. Dnes je generace hodně egoistická, zaměřená na sebe. Lidé si dovolují agresivní myšlenky a neomlouvají se za to,“ uvedl však v této souvislosti psycholog.
- Původní zdroj ZDE
Psali jsme:
autor: vef
