„Univerzity se podle věcného záměru zákona o vysokých školách, jak varovala akademická obec, měly stát jakousi orwellovskou líhní zaměstnanců pro firmy, jejichž zástupci by školy ovládali ve správních radách podobně jako lokální politikové. Na autonomii se zapomnělo, naopak měla být ohrožena,“ připomněl jeden z aspektů Dobešových snah Přibil.

Nyní se prý akademici s ministrem dohodli na způsobu jmenování profesorů a docentů. „Novela zavádí i takzvané kontraktové financování, díky němuž by měly mít univerzity od státu garantovanou určitou částku na několik let dopředu. Školy by se také měly profilovat buď jako výzkumné, vzdělávací nebo profesní. Bližší údaje a konkrétní podklady ale zatím chybějí,“ připomíná Přibil.

Novinář proto shrnuje, proč je Fialova reforma takto opatrná. Sešlo například ze školného i zápisného. „Na jednu stranu lze tak hodnotit opatrný (až dojmologický) Fialův přístup k "reformě" kladně; vychází zřejmě z toho, jaké zkušenosti měly univerzity s Dobešem. Na stranu druhou je toho ale trochu málo, uvážíme-li zase, na kolik milionů už reforma vyšla a že se de facto připravuje deset let. Jinak řečeno: Mnoho povyku pro nic,“ napsal Přibil.