Le Fay, občanským jménem Monika Elšíková, se následně svěřila se jmény jejích největších hrdinů. Je mezi nimi polská katolička Irena Sendler, jež zachránila stovky židovských dětí, sir Nicholas Winton či Přemysl Pitter, jenž po válce učil německé, židovské a české děti, jak spolu žít. „A taky samozřejmě můj evangelický děda Jan, který pomohl zachránit za války katoličku, a moje katolická prateta Marie, která se v té době starala o děti židovské matky,“ poznamenala.
Následně se rozohnila nad tím, že žijeme v totálním blahobytu, jenž nedokážeme vůbec ocenit. „Jsme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, nehrozí nám občanská válka, zemětřesení ani tsunami, nemáme kobry, divoké slony, epidemie ohrožující život ani diktaturu. Někdy je to těžké – jako svobodná matka dvou dětí jsem zažila, jaké to je ze dne na den se ocitnout bez peněz, jen s nadějí, že to nějak dobře dopadne. Nikdy jsem ale nemusela řešit strach o život dětí, to, že jim už nebudu moct dát nic k jídlu, že mi vyvraždili celou rodinu a zůstala jsem úplně sama,“ poznamenala.
Závěrem pak uvedla, že se stydí až do morku kostí za naši vládu. „Pohrdám jimi za jejich malost. Kéž nebudete muset nikdy prožít to co ti lidé, kteří jsou na útěku! Protože ale věřím na karmu, tak si myslím, že každý skutek, ať dobrý, či špatný, se nakonec vždy vrátí k tomu, kdo ho vyslal do světa, jako bumerang,“ uzavřela.
Celý příspěvek Moniky Le Fay:
Tak Česko prý už nevezme žádného uprchlíka, protože jich přijalo už 12.
Mí největší hrdinové jsou - polská katolička Irena Sendler, která zachránila stovky židovských dětí. Nobelovu cenu jí ovšem nedali, protože jj dostal Al Gore. - Sir Nicholas Winton, který se nikdy svým hrdinstvím nechlubil. - Přemysl Pitter, který po válce učil německé, židovské a české děti, jak spolu žít a byl českým národem zapomenut. - A taky samozřejmě můj evangelický děda Jan, který pomohl zachránit za války katoličku, a moje katolická prateta Marie, která se v té době starala o děti židovské matky (dozvěděla jsem se, jako všechno v naší rodině, mezi řečí, úplně nedávno).
Žijeme v totálním blahobytu, který nedokážeme vůbec ocenit. Jsme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, nehrozí nám občanská válka, zemětřesení ani tsunami, nemáme kobry, divoké slony, epiemie ohrožující život, ani diktaturu. Někdy je to těžké - jako svobodná matka dvou dětí jsem zažila, jaké to je, ze dne na den se octnout bez peněz, jen s nadějí, že to nějak dobře dopadne. Nikdy jsem ale nemusela řešit strach o život dětí, to, že jim už nebudu moct dát nic k jídlu, že mi vyvraždili celou rodinu a zůstala jsem úplně sama.
Stydím se za naši vládu do morku kostí a pohrdám jimi za jejich malost. Kéž nebudete muset nikdy prožít to, co ti lidé, kteří jsou na útěku! Protože ale věřím na karmu, tak si myslím, že každý skutek, ať dobrý, či špatný, se nakonec vždy vrátí k tomu, kdo ho vyslal do světa, jako bumerang.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
_635330511473257143.JPG&id=21652)
