The Economist argumentuje, že za vlády ruského prezidenta Vladimira Putina se udály z hlediska potenciálního rozpadu země dvě důležité věci. Zaprvé, Putin výrazně omezil autonomii republik se separatistickými tendencemi a zemi opět centralizoval. Nevytvořil však občanské instituce, takže je ruský stát vnímán jako zdroj bezpráví a korupce, nikoliv jako garant práva.
Po svém opětovném zvolení prezidentem v roce 2011, kdy čelil demonstracím proti své osobě, se navíc snažil Putin zvýšit svou popularitu jednak vyhlášením honu na zrádce národa a jednak, což je dle Economistu podstatné – anexí Krymu a válkou na Ukrajině. Ale snaha o stabilizaci země válkou může dle Economistu nakonec skončit z pohledu Vladimira Putina fiaskem – proměnou hranic Ruska.
Pandořina skříňka
Podle historika Michaila Iampolského si Putin udržuje svoje postavení tím, že se s gubernátory dělí o moc a o zisky z prodeje ropy. „Ukázkovým příkladem je Čečensko pod vládou Ramzana Kadyrova. Ve volbách pro Putina pravidelně hlasuje téměř 100 procent voličů za skoro absolutní volební účasti. Kadyrov na oplátku mohl v Čečensku zavést prvky islámského práva a vybírat vlastní daně. Oblast je také příjemcem štědrých dotací z Kremlu,“ píše Economist, jehož překlad do češtiny přinesl Týden.cz.
Pokud Putin odejde a peníze přestanou téct, bude dle Economistu Čečensko prvním územím, které se odtrhne. Dalším na řadě bude sousední Dagestán a příležitosti by se prý mohl chopit i Tatarstán, země se dvěma miliony Tatarů a půldruhým milionem Rusů. Snahy o autonomii nejspíše oživí i Ural a Sibiř. Oba regiony disponují silnou lokální identitou a Sibiř má množství nerostného bohatství, které může prodávat Číně. Podle britského listu Čína naopak nemá zájem na územní expanzi do těchto regionů, stačí jí vliv ekonomický. Například regiony Dálného východu, Vladivostok a Chabarovsk již nyní více obchodují s Čínou a Jižní Koreou než se zbytkem Ruska.
Putin svým voláním po obnově historických hranic údajně zároveň otevřel příslovečnou Pandořinu skříňku. „Pokud Krym historicky patří k Rusku, co Kaliningrad, dříve německý Königsberg? Neměl by se vrátit Německu, kterému do konce druhé světové války patřil? A co východní Karélie? Tu Sovětský svaz získal po zimní válce v roce 1940. A neměly by se Kurilské ostrovy vrátit Japonsku?“ uvádí Economist.
Kreml si je prý rizika odtržení regionů, které na centralizaci Ruska spíše doplácejí, než aby z ní těžily výhody, evidentně vědom, protože kriminalizoval jakékoliv snahy o narušení ruské územní celistvosti.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
