„Hlavním poselstvím prezidentova projevu před ruskými diplomaty byl pokus přesvědčit je (a možná i sebe samotného), že Rusko vše dělá naprosto správně. Ač zabírá cizí území. Ač vytváří alianci s nikoli nejvyspělejšími postsovětskými státy s autoritářskými režimy. Ač mění ve svého hlavního spojence Čínu, pro kterou je ruské území nejpřirozenějším způsobem uplatnění přebytečného obyvatelstva. Ač sahá k přímé konfrontaci se Západem, kde žijí a studují děti ruské elity, která sama dávno žije podle západních standardů."

Pokud má Rusko právo rozhodovat o svém osudu, proč takové právo nemá Ukrajina?

Hlavní protiřečení však podle listu tkvělo v Putinových prohlášeních o právu států vybrat si vlastní cestu a o životních zájmech Ruska v zahraničí. „Pokud má Rusko právo bez cizího vměšování rozhodovat o svém osudu, proč takové právo nemá Ukrajina? A proč, jestli se Rusku nelíbí vměšování Západu do osudu této země, napodobujeme podle našeho názoru ty nejhorší modely západní politiky?"

Divně, vzhledem k ruským reáliím, znějí podle listu i Putinovy výtky, že se ukrajinský režim chystá přijmout novou ústavu bez debaty. Za nepřesvědčivé list pokládá i Putinovo ujišťování, že je předvídatelný partner - to prý leda tak ve své nepředvídatelnosti. Vždyť ještě 4. března Putin prohlašoval, že Rusko ani nepomýšlí na anexi Krymu, aby o 18 dnů později Putin podepsal dekret o připojení poloostrova k Rusku.