„Jako zahraniční korespondentce působící v Moskvě v poslední fázi existence Sovětského svazu patřilo mezi má hlavní témata informovat o strachu a o tom, jak se začal z veřejného prostoru v průběhu perestrojky vytrácet strach. Celý národ byl po desetiletí nucen lhát a nechat se obelhávat,“ píše v úvodu Cooperová.  

„Ve druhé polovině osmdesátých let se však ve zpravodajství začala občas objevovat kdysi zakázaná témata. Strana najednou zjistila, že její absolutní kontrola nad veškerým děním už neexistuje. A to především díky mnoha odvážným skutkům novinářů, historiků, ekologů, představitelů církve atd. Všichni měli najednou možnost se konečně otevřeně vyjadřovat. Dlouhotrvající bitva mezi lidmi a státem nad tím, kdo ovládá informace a zprávy, skončila. Ruský lid zvítězil,“ zmiňuje Cooperová. 

„Jako moskevská zpravodajka jsem skončila měsíc poté, co skončil neúspěchem srpnový puč v roce 1991. Tehdy jsem si byla jistá, že demokracie a svoboda zvítězily. Při svých dalších občasných návštěvách této země jsem se však bohužel přesvědčila, že tomu tak nebylo. Přesto jsem byla velmi nepříjemně překvapena tím, když jsem se na setkání s ruskými novináři a studenty organizovaném americkým ministerstvem zahraničí dozvěděla, jaké ‚normy‘ vládnou v současném Rusku,“ upozorňuje Cooperová.