Schyluje se k velké bitvě o ČT, na úrovni roku 2000. Smoljak, Klvaňa a další jdou do boje. Petr Žantovský proto připomíná opomíjené, ale klíčové události televizní krize

04.05.2019 8:08

TÝDEN V MÉDIÍCH Petiční přetlačované mezi lidmi navázanými na Českou televizi, kteří si představují, že dostanou klíče od veřejnoprávních institucí a bianco šek do ruky s tím, že si tam budou moci dělat, co chtějí, a těmi, kdo by rádi vrátili veřejnoprávní média jejich koncesionářům, patří podstatná část pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. Petr Žantovský očekává, že se schyluje k podobnému konfliktu, jakým byla televizní krize z roku 2000, kdy byl de facto nastolen stav, který trvá dodnes, že ČT je ovládána lidmi, kteří v ní pracují, a nikdo jim do toho nemá co mluvit. A ti by své postavení rádi podpořili legislativní změnou.

Schyluje se k velké bitvě o ČT, na úrovni roku 2000. Smoljak, Klvaňa a další jdou do boje. Petr Žantovský proto připomíná opomíjené, ale klíčové události televizní krize
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Anketa

Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu, že hotel měl právo odmítnout klienty z Ruska, protože neodsoudili anexi Krymu?

hlasovalo: 23543 lidí

Dva příspěvky z našich médií, u nichž zůstává rozum stát nad tím, do jakých nesmyslů se naše společnost zaplétá, a petiční přetlačovaná o Českou televizi jsou obsahem nejnovějšího týdenního přehledu mediálních zajímavostí. Začít můžeme článkem „Studenti žádají odvolání německé profesorky. Za otázku, zda šátek muslimky neutlačuje“, jenž vyšel v neděli na Novinkách. „Stručně řečeno v něm jde o to, že se na univerzitě v německém Frankfurtu plánovala konference na téma, zda je muslimský šátek symbolem důstojnosti, nebo utlačování. Mně obsah konference připadá jako spadlý z Marsu, protože to je zhruba na stejné úrovni jako se zabývat se tím, že katolíci nosí na mši černé oblečení, dámy vyššího věku přes vlasy šátek a pánové vyleštěné polobotky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přitom to jsou pouze vnější výrazy toho, že se daný člověk hlásí k nějaké víře a symbolizuje to i svým zjevem. „Toto by samo o sobě mohlo být téma možná tak na seminárku v kulturní antropologii, kdoví jestli vůbec, ale uspořádat o tom konferenci na velké univerzitě mi připadá jako ptákovina, nechť mi každý promine to slovo. Ale byli jsme dotlačeni neskutečným propagandistickým nátlakem k tomu, abychom tato témata začali vnímat jako vážná, smysluplná, důležitá a jako něco, čím se máme zabývat a za co máme utrácet veřejné peníze. Připomíná mi to kauzu úžasných českých diplomek na filozofických a humanitních fakultách o homosexualitě Romů, nebo genderovou analýzu pohádky o Popelce. Taková témata se na našich vysokých školách skutečně v diplomových a bakalářských pracích obhajují. Tak je to hodně podobné,“ míní mediální analytik.

Radikální němečtí studenti jsou stejní zbabělci jako čeští elfové

Ale ne dost na tom, protože profesorka Susanne Schröterová, která konferenci pořádala, se stala ještě terčem útoků. „Byla napadena radikálními studenty, že se vyjadřuje rasisticky už samotným názvem konference, protože uvádí možnost, že by nošení islámského šátku mohlo znamenat diskriminační jednání. A tak proti ní začali na sociálních sítích protestovat. Jak už to tak bývá, vystupují anonymně, jen s podpisem studenti. ‚Statečnost‘ těchto lidí, co se zabývají kádrováctvím všeho druhu, je proslulá. Známe to od našich elfů, o nichž také kromě pana Kartouse nevíme, kdo jsou. Je to prostě zbabělost a alibismus nejhnusnějšího typu. A tenhle anonymismus přivedl tuhle profesorku, která zřejmě v dobré vůli chtěla uspořádat diskusi, do velkých problémů,“ poukazuje Petr Žantovský.

Ovšem nešlo zdaleka o první akci radikálních studentů v Německu. „V článku jsem se dočetl, že už před dvěma lety jakýsi studentský výbor berlínské vysoké školy žádal odstranění básně, která zdobí budovu této školy, neboť jakýsi Eugen Gomringer získal na této škole cenu za poezii a jeho báseň byla velkými písmeny napsána na fasádě. Studentskému výboru vadil verš ‚Ulice a květiny a ženy a jeden obdivovatel‘, protože jde o archetyp a báseň prý reprodukuje klasickou patriarchální tradici umění, v níž jsou ženy pouhými múzami, což je nepřípustné. No já nevím. Proč si dnešní mladí lidé, kteří se toho zúčastňují, myslí, že žena není symbolem krásy, laskavosti, pocitu bezpečí? Je to stejné jako s básní Jiřího Žáčka o mamince,“ zlobí se mediální odborník.

Neumí nic užitečného, živí se nesmysly a jsou královsky placeni

Vnímá to tak, že se tady děje něco velmi neblahého. „Mám takový pocit, protože se v podobných případech řídím heslem Jana Schneidera ‚Za vším hledej stopu peněz‘, že se tady jenom nějaká čím dál větší skupina lidí neschopných dělat užitečné věci a přispívat k rozvoji světa živí nesmysly a nechává si za to královsky platit. A o to jde. Vůbec nejde o nějaké básně, nějaké muslimské šátky, to jsou jen zástupné symboly toho, že nějaká masa lidí potřebuje inkasovat hodně peněz. A protože se zrovna teď vytvořila atmosféra, že je módní, politicky korektní a správné zacházet výhradně s touhle tématikou, tak se na tom dá vydělat nejvíc peněz. Myslím, že to je cesta do pekel. Pokud se lidstvo – tedy aspoň to euroatlantické – tomu nevzepře, tak si zadělá na svůj vlastní konec,“ obává se Petr Žantovský.

Druhé téma o tom, že Facebook stáhl Trumpovy inzeráty, protože obsahovaly zakázané oslovení „dámy“, má s tím úvodním hodně společného. „Facebook odstranil ze svých ploch sérii reklam od štábu amerického prezidenta Trumpa, který si je objednal u příležitosti narozenin své manželky Melanie. Sdělení totiž obsahovalo slova  ‚pozor dámy‘, což je v rozporu se zásadami sociální sítě, která nepovoluje v reklamách uvádět osobní vlastnosti, například pohlaví osob, na které cílí. Trumpovi lidé nakonec materiály upravili tak, aby vyhovovaly pravidlům Facebooku. Ale zabývejme se spíš tím, proč ta pravidla takto stojí. Jestliže se americký prezident rozhodne utratit kupu peněz za veřejné sdělení, protože má jeho manželka narozeniny a on jí chce touto netradiční a velmi nákladnou formou k nim popřát, co je na tom špatně? Koho to uráží?“ diví se mediální analytik. 

Sociální sítě vládnou veřejnému prostoru a rozhodují, co se smí

To, že prezidentův tým nechal nakonec v textu jen slovo „pozor“ bez oslovení, považuje pouze za obezličku. „To je jen takový únik před znásilňováním reality. Živě si představuji, až bude nějaká firma řešit svou reklamní kampaň na Facebooku, a ta bude zaměřena na dámské vložky, jak bude reklama vypadat: ‚Vážené dámy a pánové, představujeme vám nový typ vložek‘. Nebo reklama na lék na prostatu bude začínat: ‚Vážené dámy a pánové, představujeme vám nový lék na prostatu‘. Takhle bychom mohli pokračovat a vymýšlet si spoustu podobných nesmyslů, které jsou v naprostém rozporu se zdravým rozumem, a přesto nám vládnou. Uvědomme si, že sociální sítě se dostávají do situace, že vládnou veřejnému prostoru, diskursu, tomu, v čem žijeme, tomu, jak a o čem se smíme, či nesmíme bavit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Pokud se tomu přizpůsobuje i prezident země tradičně považované za nejmocnější ze všech států, tak potom je na světě něco špatně. „Vždyť Facebook je přece americká firma, působí ve Spojených státech, měl by fungovat podle amerických zákonů. Jestliže americký prezident připustí, že si nějaká soukromá firma postaví pravidla, která jsou jednak na hlavu a jednak diskriminují tradiční vnímání sociálních rolí jednotlivých pohlaví ve společnosti, tak to je naprosto neuvěřitelné. Jako hlava státu kapituloval před diktátem ‚manhattanské kavárny‘, která rozhodla, co se smí a nesmí říkat, jak se smíme a nesmíme vyjadřovat. Kam to povede? Třeba k tomu, že napříště si jiná firma typu Facebooku, která užívá veřejný prostor ke komunikaci, zakáže třeba používat jména,“ domnívá se mediální odborník.

Svoboda je fuč, je nám diktováno, co smíme a nesmíme říkat

Už nyní tu máme GDPR, obecné nařízení o ochraně osobních údajů. „To je jedno z největších zel, které Evropská unie vymyslela. Strašným způsobem to komplikuje život většině Evropy a je to jenom způsob, jak lidi donutit k něčemu, co sami nechtějí. Je to vnucení nějakého paradigmatu, které jednak nikdo nepotřebuje a jednak je nesmyslné. A podle stejných principů mohou začít fungovat třeba Spojené státy. Před tím, než v roce 2001 Bush mladší přijal Patriot Act, což byl zákon, který významně omezil občanské svobody, byly Spojené státy považovány za velmi liberální zemi, která neomezovala nikoho, pokud neomezoval jiné. Dnes jsme na tom tak, že nám jakési ‚veřejné mínění‘ diktované tou ‚manhattanskou kavárnou‘ určuje, co smíme a nesmíme říkat v Americe, v Evropě, v Česku, kdekoli. Nevím, kam až to může dojít,“ přiznává Petr Žantovský.

Možná v budoucnu nebude možné ve veřejné komunikaci, dokonce ani v té komerční, používat slova jako muž či žena. „A bude zakázáno veřejně hovořit o tom, jestli jsem příslušníkem té, či oné části společnosti. Francouzi už mají rodiče 1 a rodiče 2 místo matky a otce, tak co budeme my? Člověk 1, člověk 2, člověk 258? A jsme zase zpátky u Orwella. To je absolutní odindividualizování, absolutní zmasovění člověka, které z nás dělá jen součást nějakého stroje. To je Orwell. Jestli si to neuvědomuje Donald Trump a ustupuje Facebooku místo toho, aby reklamy zadal jinam a peníze utratil jinde a nepodporoval něco tak zjevně zločineckého, jako je tenhle zásah, tak potom jsme na tom opravdu špatně, když už kapituloval i prezident Spojených států. Co potom čeká nás?“ ptá se mediální analytik.

Vraťte veřejnoprávní média jejich koncesionářům, vyzývá petice

Ponechat stranou nemůže ani petiční přetlačovanou o veřejnoprávní média. „Jednak jde o akci Davida Smoljaka, Tomáše Klvani, Martina Vadase a dalších podobných exponentů toho, co známe už delší dobu od Hany Marvanové pod názvem ‚Svobodu médiím‘. Zatím poslední produkt z jejich dílny je petice, která vyzývá, abychom bránili média veřejné služby. Píší v ní, že média veřejné služby jsou v ohrožení, že jsou atakována politiky a jejich přívrženci, dokonce i ústavními činiteli, zatímco oni jsou ti správní bojovníci za svobodu slova. Ten boj za svobodu slova si představují tak, že dostanou klíče od veřejnoprávních institucí a bianco šek do ruky s tím, že si tam budou moci dělat, co chtějí, a utrácet peníze, které jim podle zákona musí dávat každý koncesionář. Tahle myšlenka je drží už dlouho,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Vybavuje si, jak bývalý českobudějovický senátor Jiří Šesták pořádal semináře, na nichž zmínění razili názor, že by se měla změnit legislativa. „Podle jejich návrhu by členy mediálních rad, které určují mimo jiné, kdo bude ředitelem České televize a Českého rozhlasu, měli být výhradně zástupci cechovních svazů typu FITES, ARAS a podobně. Víceméně se jednalo o privatizaci veřejnoprávních médií do rukou jejich zaměstnanců tak, jako jsme to zažili v roce 2000 během televizní krize. Proti tomu existuje kontrapetice ‚Vraťte veřejnoprávní média jejich koncesionářům‘, která říká, že to, co tvrdí pánové Smoljak, Klvaňa, Vadas a spol. není pravda, že ta média nejsou v žádném ohrožení, že jim nikdo svobodu nebere. Naopak že už řadu let jsou tato média čím dál víc v absolutním sevření jedné názorové skupiny lidí, kteří si chtějí tohle své postavení podpořit legislativní změnou,“ vysvětluje mediální odborník.

ČT ovládají lidé, kteří v ní pracují, a nikdo jim do toho nemá co mluvit

Zatím je jejich postavení jen zvykovým stavem, který se datuje od památného výroku Karla Schwarzenberga z roku 2000 během televizní krize. „Prohlásil, že Česká televize patří lidem, kteří v ní pracují. Dnes to tak opravdu je, jen to není upraveno zákonem, a o to dnes jde. Proto vznikla i ta kontrapetice. Už jsem zmínil analogii se zimou 2000, kdy proběhla stávka na Kavčích horách. Podíval jsem se do historie a našel jsem připomínku akce, která se konala 25. listopadu 2000 v Kongresovém centru Praha pod názvem ‚Česká televize – věc veřejná‘. Já jsem na té konferenci také byl, dodnes mám stažený výběr z příspěvků, co tam zazněly. Byl to tehdy takový výstřel z Aurory, který byl organizován tehdejším ředitelem ČT panem Chmelíčkem, tehdejším programovým ředitelem Pittermannem, jimž šlo o to obehnat své funkce pevnou zdí složenou z tzv. odborných názorů a spojenců,“ podotýká Petr Žantovský.

To se jim nepovedlo, naopak Rada České televize Dušana Chmelíčka z funkce ředitele odvolala a zvolila jiného. „Jak známo, tak proti němu se postavil tým rebelantů zevnitř České televize, které si pamatujeme dodnes jako pana Wollnera a podobně, a víceméně dotlačil veřejné mínění a přes mediální manipulace i Parlament k tomu, aby kapituloval a v únoru 2001 přijal zákon, který ti stávkující zaměstnanci požadovali. Tím byl de facto nastolen stav, který trvá dodnes a popisuje ho ten Schwarzenbergův výrok, že ČT je ovládána lidmi, kteří v ní pracují, a nikdo jim do toho nemá co mluvit. Když tak čtu různá jejich prohlášení a hesla, tak si vzpomínám, že jsou skoro stejná, jako byla v době té konference. Ta se pak přetavila v jakousi nátlakovou skupinu s názvem ‚ČT – věc veřejná‘ a 23. prosince 2000 vydala prohlášení ‚2000 slov v roce 2000‘,“ připomíná mediální analytik.

Bezesné noci: Dokument o krizi v ČT, který tehdejší vzbouřenci nemají moc rádi

Zdůrazňují, že nejde o finanční nebo skupinové zájmy zaměstnanců

V tehdejším prohlášení se najde spousta podobných slov a frází o ohrožení svobody slova, o ohrožení nezávislosti a nestrannosti. „Zejména mě na tom baví, že vždy zdůrazňují – a v prohlášení 2000 slov je to napsáno doslova – že nejde o finanční nebo skupinové zájmy zaměstnanců ČT, ale o zkoušku toho, kam až jsou politici schopni zajít ve svých nátlakových metodách, že jde o politickou aroganci, která spoléhá na nezájem a únavu části naší společnosti. Skoro stejnými slovy jsou protkána ta nová prohlášení Smoljakova, Vadasova a Klvaňova týmu a té jejich petice. Mám pocit, že se schyluje k dalšímu boji o veřejnoprávní média. Spíš o Českou televizi, i když i Český rozhlas je dnes obsazen lidmi, které by předchozí ředitel Peter Duhan nikdy nepřijal, míním pana Šabatu v čele stanice ČRo Plus. To je opravdu velká nehoráznost a předání toho média do rukou jedné názorové skupiny,“ tvrdí Petr Žantovský.

A takto události vykládala druhá strana

Právě proto všechno spěje k vyvolání dalšího konfliktu podobnému tomu z roku 2000. „Zatímco tehdy byl konflikt směřován proti předsedovi Sněmovny Klausovi a předsedovi vlády Zemanovi, tak dnes je postaven proti předsedovi vlády Babišovi a prezidentu Zemanovi. Je to politická aktivita, naprosto jednoznačná a nedvojsmyslná. Určitě nebude na škodu, když závěrem ocituji kousek z jednoho vystoupení na té konferenci ‚Česká televize – věc veřejná‘ z listopadu 2000. Autorkou toho příspěvku byla tehdejší předsedkyně Syndikátu novinářů Irena Válová. Stojí za to si část toho jejího příspěvku připomenout, protože je jeden z nejrozumnějších, co zazněl. Na rozdíl od těch, co hovoří o dojmech, pocitech, tak ona vše staví na bázi právního pohledu na věc,“ upozorňuje mediální odborník.

Česko se zavázalo, že vytvoří fórum pro široké spektrum názorů

„Pokud by si každý, koho se týká, přečetl rezoluci číslo 1 Evropské ministerské konference, kterou podepsala také Česká republika, domnívám se, že diskuse o veřejnoprávnosti by se značně posunula. V ní státy uznávají, že veřejnou službu může poskytovat soukromá společnost stejně jako veřejné organizace, nebo se zavazují definovat roli a odpovědnost organizací veřejného vysílání a zajistit jejich redakční nezávislost vůči politickým a ekonomickým zásahům. Zúčastněné státy se shodují, že veřejné vysílání musí splňovat mimo jiné toto poslání:poskytovat prostřednictvím svého programu referenční body pro celou veřejnost, a představovat tak faktor společenské soudržnosti a integrace jednotlivců, skupin a společenství. Navíc musí odmítnout všechny formy kulturní, sexuální, náboženské či rasové diskriminace a všechny formy sociální segregace,“ cituje z projevu tehdejší šéfky Syndikátu novinářů.

Ta také poukázala na závazek států včetně České republiky vytvářet fórum pro veřejnou diskusi, v níž se vyjadřují široká spektra názorů a pohledů. Rovněž pak na povinnost vysílat nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře. Z rezoluce také plyne, že činnosti a využití vynaložených prostředků musí být zaručeny odpovídajícími nástroji, organizace veřejného vysílání musí být přímo odpovědné veřejnosti a k tomuto účelu musí organizace veřejného vysílání pravidelně publikovat informace o své činnosti a tak dále. Irena Válová svůj příspěvek na konferenci zakončila takto: „Kontrolní otázka: Je Česká televize přímo odpovědná veřejnosti? Podle mého soudu není. Je nikoli přímo, nýbrž nepřímo odpovědná zástupcům politických stran.“

Smoljakovi s Klvaňou jde o podřízení ČT názorům, které zastupují

„Já bych dnes jen dodal, že přesně to, co Irena Válová tehdy konstatovala – od té konference uplynulo bezmála dvacet let – platí i pro tu nynější petici dnes už senátora Smoljaka, nepochybně politického aktivisty Klvani a několikanásobně politicky se aktivizujícího a dalších lidí. Jim nejde o žádnou otevřenost a odpovědné chování České televize nebo veřejnoprávních médií vůči veřejnosti, která jim z koncesionářských poplatků zajišťuje existenci. Ale jim jde o to, aby podřídili tyto instituce politickým názorům, které zastupují a které sdílejí. A proto je nutné toto směřování jednoznačně odmítnout,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

StarDance: Konec Fridrichové komentoval Robert Záruba. „Gól“ neřval, šlo o politiku. A Soukup...

7:32 StarDance: Konec Fridrichové komentoval Robert Záruba. „Gól“ neřval, šlo o politiku. A Soukup...

Může za vyřazení Nory Fridrichové ze StarDance špatný výkon, nebo spiknutí fanoušků Ortelu? Moderáto…