Do senátu se Topolánek dostal před dvaceti lety. Tehdy byl nejmladším senátorem, takže podle pravidel přednesl za všechny ústavou daný slib. „Přiznám se, že si tu první schůzi moc nevybavuji. Netrpím přehnaným sentimentem, nejsem nostalgik,“ uvedl Topolánek pro Seznam.
Ten tehdy přílišným respektem k horní komoře parlamentu skutečně netrpěl, dokonce začal používat poměrně hanlivé označení senilát. „Dneska už jsem shovívavější, vždyť je mi také šedesát,“ uvedl. Tehdy si také dobíral kancléře Kněžínka, když mu říkal, že senát nebude zbytečný, budou-li se kvůli němu opravovat tři malostranské starobylé paláce – Valdštejnský, Kolovratský a Malý Fürstenberský.
„Přiznám se, že jsem měl vždy k existenci senátu určité výhrady. Tolik poslanců a senátorů na desetimilionovou zemi je zbytečně moc. Možná dnes začíná mít smysl v situaci, do které se jako země řítíme, kdy se mění politika, stáváme se korporativistickým státem se všemi negativy a mohl by sehrát funkci pojistky a ty změny brzdit,“ dodal Topolánek s tím, že k tomu má však senát málo pravomocí.
Mirek Topolánek
Topolánek v rozhovoru zavzpomínal také na to, jak se stal předsedou. Navrhl to prý v roce 2002 místopředseda senátu Přemysl Sobotka. „Já mu říkal – Přemku, ty ses zbláznil! Mě nikdo nezná. Mě znají asi tak čtyři lidi v senátu, ale nikdo v ODS. Nakonec jsem mu na to ráno kývl,“ uvedl. Jeho heslem je prý název songu Édith Piaf Nikdy ničeho nelituji.
Původní text ZDE.
Poté, co se stal Topolánek lídrem, následovaly vítězství i pády. „Když jsme získali dominantní postavení v krajích, vznikly tam vlivné regionální věrchušky a strašně silné pozice hejtmanů – velkoknížat. Vystřízlivěním byla porážka v krajských volbách v roce 2008 a oranžáda na třicetikorunovém poplatku,“ uvádí expremiér, jenž skončil v dubnu 2010, kdy odešel z postu lídra. I když tehdejší situaci vnímá jako vnitrostranický puč, straně drží palce. Jako jedinou spásu pro roztříštěnou pravici však vidí integraci stran.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
