Obžalobu prezidenta z velezrady za současných okolností proto přirovnává Balík k situaci, kdy manželka podá na manžela žalobu pro pohlavní zneužívání jejich dětí. Na překvapené dotazy vyšetřovatelů pak uvede, že k žádnému prznění potomků nikdy nedošlo, ale že jí manžel dostatečně sexuálně neuspokojuje a soud by měl určit, jak moc se jí má věnovat.
Podle politologa existují mnohem přiměřenější cesty, jak prezidentské pravomoci vyjasnit. „Ústava zná jiné instrumenty- ovšem ty nejsou tak politicky atraktivní,“ poznamenává Balík. Pokud by senátorům skutečně šlo pouze o vyjasnění prezidentských kompetencí, mohli by podat k Ústavnímu soudu kompetenční žalobu. V případě amnestie mohli počkat na stanovisko Ústavního soudu. Rozhodně nebylo nezbytné přicházet s tak tvrdým útokem. „Když jdou myslivci lovit divočáka, také nejdou se samopalem,“ přirovnává Balík.
Podle Balíka je jednou z největších nectností naší doby neuměřenost. Všechno přeháníme, takže se z politického oponenta stává nepřítel či rovnou zloděj, snaha o vyřešení dvacetiletého restu vztahu státu a církví se nazývá tunelem a pro vyřízení běžných politických účtů se šermuje s velezradou. „Když už, tak jenom houšť a větší kapky,“ kroutí hlavou Balík.
Jenže pokud nyní nazveme velezradou situaci, kdy se prezident není schopen se Senátem shodnout na jménech ústavních soudců, pak je prý otázkou, co dělat, až se nějakému Klausovu nástupci zamane konstituční tribunál, nebo rovnou i Senát, rozpustit. Balík k tomu cituje více než sto let starou radu začínajícím skautským vůdcům: „Neužívej nikdy nejsilnějších prostředků. Ponechej si superlativ v záloze, aby bylo možno pokračovat.“ Jenže v naší politice se dnes se superlativy šermuje zcela bezohledně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
