Dnes už prý lidé nevědí, jaké to za komunismu bylo. Šiklová vzpomínala na relativně nedávno zesnulou Vlastu Chramostovou: „Když jsem v době normalizace dostávala do zahraničí filmy z Československa, byly tam i ty, které vznikaly v jejím bytě v rámci tradice bytového divadla. A byla tam i nahrávka k 75. narozeninám Jaroslava Seiferta, kdy Vlasta předčítala z jeho díla Všecky krásy světa, které tady bylo zakázané.

Paradoxem je, že dnes řada lidí řekne, co je na tom, že se u ní hrálo v bytě? V demokracii na tom nic není, ale v totalitním režimu se to nesmělo. A když tohle vysvětluju studentům, mladým lidem, nevědí to, ptají se, proč jsme filmy pašovali do ciziny, jestli to bylo kvůli drahému poštovnému. Pokaždé doufám, že jim snad něco z vysvětlení zůstane v hlavě, že si uvědomí, že v totalitním režimu nejde všechno tak jako v demokracii.“

Redaktorka pak dodala, že na poměry za komunismu zapomínají i někteří starší lidé. Šiklová to odůvodnila tím, že většina se nezúčastnila protirežimních akcí, maximálně poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. „Ale aby něco v lidech zůstalo, musí mít osobní zážitek,“ dodala.