Chlapíci v maskáčích pobíhající po chodnících s tyčemi či baseballovými pálkami. Takový je noční Kreščatik. Dost divný pocit. Všude samé vojenské stany, na některých místech hrají muzikanti. To byl první dojem reportéra ParlamentníchListů.cz, když dorazil do Kyjeva, hlavního města Ukrajiny. Po několika dnech strávených na místě se dojmy proměnily. Za celou dobu neviděl ani náznak násilí.

Rozpouštění Euromajdanu  

Euromajdan, jako hnutí či revoluce proti nehybnému režimu, stále v srdcích lidí žije. Všichni hovoří o lepší Ukrajině, všichni mají modrožluté vlajky na domech či autech. Nicméně Euromajdan jako stanové městečko a celá infrastruktura na okrouhlém náměstí Nezávislosti a promenádě Kreščatik pomalu ustupuje běžnému životu. Začíná se uklízet. Za noc byla billboardem s nápisem „Sláva Ukrajině. Hrdinům sláva“ zakryta rozstřílená a zdevastovaná budova odborů, která byla vidět ve všech přenosech z demonstrací. Vojenských stanů taky ubylo, dokládají to díry v asfaltové vozovce, kam se stany upevňovaly roxorovými tyčemi.

Okolo je nespočet stánků s pivem, klobáskami či suvenýry typu rohožek s portrétem bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče nebo současného ruského prezidenta Vladimira Putina s nápisem: „Otřete si boty.“ Všude jsou plastikové krabice na finanční dary, všude se rozvíjí lidová tvořivost. Viděl jsem figurínu s ruskou ušankou na hlavě s nápisem: „První Janukovyčova čapka.“ Panáky s plynovými maskami nebo improvizovanou výstavu s nápisem „Mírné zbraně Berkutu“. Mezi nimi i granáty oblepené železným šrotem, kvůli nimž bylo mezi demonstranty nejvíce zranění.