Dva fenomény, kterých se prý ve společnosti děsí, jsou deprivace vyvolaná nedůvěrou ve stát a otupělost ve vztahu k bližnímu, projevující se zejména sklonem k nálepkování a absencí kritického myšlení. „V takovémto podhoubí se totiž jako zničující požár šíří ideologie síly a opovrhování 'slabými',“ vysvětluje. Tuto roli mohou hrát nezaměstnaní, lidé bez domova, senioři, prostě všichni, kdo někomu „zabírají místo a otravují život“.