Pavel Černocký, první diskžokej Československa a publicista na Neviditelném psovi, napsal na Facebooku několik statusů o Karlu Gottovi a Vlastě Chramostové. „Karel Gott umřel, moc smutné. Vážil jsem si ho, měl jsem ho rád a zastal jsem se ho v novinách, když na něj všichni, po ‚sametovce‘ útočili. Byl to zvláštní člověk. Na jedné straně velmi přátelský, ale zároveň i opatrný a odtažitý. Potkávali jsme se od roku 1964 často.
Fotogalerie: - Gott v porodnici
Každý týden dávám na fb ukázku z mojí knížky, která už brzo vyjde. Tentokrát přeskočím mnoho kapitol a zařazuji partii, která se Karla týká. V textu je fotka jen v černobílé verzi, a tak všem přátelům posílám Karlovu fotku v barvě,“ napsal v prvním statusu.
Kdo by byl nejlepší prezident po Miloši Zemanovi?Anketa
V dalším statusu se opřel do těch, co se na smrti Karla Gotta snaží parazitovat. „Legenda odešla. A tak se ihned vynořila smečka úchylů, nenávistníků a zakomplexovaných individuí, zhrzených disidentů a bláznů vůbec, kteří se chtějí tak trošinku zviditelnit a parazitovat na smrti velkého umělce. Hnus...“ zveřejnil.
V dalším statusu se pustil do těch, co Karla Gotta kritizovali za Antichartu. Napsal doslova: „Karla Gotta nemá právo soudit za ‚Antichartu‘ nikdo, komu nebylo v roce 1980 alespoň dvacet. Tedy ten, kdo nezažil život v Husákově ‚socialismu‘. A určitě ne ten, kdo neměl nikdy osobní zkušenost s Pragokoncertem, anebo třeba s PKS. Nikdo, kdo nezažil ten strach, že příští den může přijít o ‚papíry‘ a bude bez chleba a už si možná nezazpívá anebo nezahraje.
Můj kamarád Karel Zich komunisty srdečně nenáviděl, ale vstoupil do KSČ, aby ochránil sebe a svoji kapelu. Jinak by pravděpodobně skončili. Karel Gott podepsal Antichartu jako mnozí jiní, jako Franta Čech anebo i Jan Werich. Z různých důvodů. Podlehli strašnému tlaku. Gott nechránil jenom sebe, ale i všechny svoje kamarády, muzikanty. I ti mohli spolu s Karlem přijít o práci. Já si mohl dovolit na KSČ i Antichartu ‚zívnout‘, byl jsem soukromá osoba. Karel Gott si to dovolit nemohl.
Pokud si někdo myslí, že Karel Gott anebo Karel Zich milovali Husákův režim, tak je padlý na hlavu. Nebyli to žádní kolaboranti, ale prostě lidé, kteří milovali svoji práci, netušili, kdy a zda vůbec socík skončí a chtěli žít a pracovat.
Klauni jako Šarapatka anebo jakýsi Mikuláš Kroupa nemají ani to nejmenší právo Karla Gotta soudit.“
V dalším a mnohem delším statusu zveřejnil to, co mu Karel Gott řekl při návštěvě na Bertramce o režimu.
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
„NECHTĚLO SE MI…
ale ty stupidní útoky na Karla Gotta od lidí, kteří o životě v ‚socialismu‘ nic nevědí, nic nedokázali, o muzice nemají ponětí anebo produkovali ‚pahudbu‘, která skoro nikoho nezajímala, tihle paraziti mě donutili vůbec poprvé v životě vydat svědectví tom, co mi Karel řekl, když jsem ho neformálně na Bertramce navštívil. Čtěte, prosím, a možná pochopíte…
Nejprve jsme si povídali o Elvisovi, ale pak se hovor stočil na to, co jsme oba zažívali – já jako bezvýznamný ‚bigbíťák‘ na PKS a on, skutečná hvězda, na Pragokoncertu, a nejenom tam. Třeba na těch ‚přátelských‘ pohovorech na MV KSČ se soudruhem Milerem a jemu podobnými. Samozřejmě, zeptal jsem se ho i na Antichartu. Karel se rozpovídal a já se pokusím jeho slova, tak jak je mám v paměti z roku 1996, alespoň přibližně interpretovat.“ Řekl mi:
„Ty přece víš, jak to za Husáka chodilo. Mě tehdy politika opravdu příliš nezajímala. Byl jsem šťastný, že se mi podařilo prorazit a získat si tolik fanoušků. Snažil jsem se držet od politiky tak daleko, jak jen to šlo. Ale ono to nešlo. Ti komouši na mě vytvářeli neustálý tlak. Abych jim pomohl díky své popularitě stabilizovat ten jejich normalizační režim. Já se k tomu moc neměl a snažil jsem se nějak vykroutit. Snažil jsem se jim vysvětlit, že chci zpívat – a pro všechny, bez rozdílu politického přesvědčení. No, a potom ta přátelská atmosféra rychle ochladla. Ne, že by mi někdo přímo vyhrožoval. To ne…Jenom mi bylo jemně naznačeno, že když jim pomohu, tak mi vyjdou ve všem vstříc, ovšem pokud ne, tak mě nebudou schopni proti tlakům odshora do nekonečna bránit.“ (To jsem zažíval také, a proto jsem Karlovi perfektně rozuměl)
„Karel nikdy neřekl přímo, koho tím ‚oni‘ myslí, ale věděli jsme to oba, ale teď už dál…“
„Oni mě nikdy nenutili, abych třeba vstoupil do KSČ. Dokonce to řekli napřímo. To by bylo k ničemu. Jako nestraník budeš mít na tu naši nezbednou mládež daleko větší vliv. Dneska se do mě kdekdo strefuje. Ale ti lidé nevědí, o čem mluví. Oni nikdy nepochopí, že mně šlo o jediné, zpívat pro lidi a starat se o kamarády v kapele. Kdybych se znelíbil já, odskákali by to i oni. Bože, jak já jsem ty ‚kožené bolševické tlamy‘ nesnášel, ale na vybranou jsem neměl. Neměl jsem ani trochu radost, že mě zatáhli do té neblahé Anticharty. Šel jsem tam strašně nerad, ale doufal jsem, že mě moji fanoušci pochopí. Že jim dojde, že to nemyslím vážně, ale musím udělat povinnou úlitbu režimu, abych mohl zpívat dál.
Kdo by byl nejlepší prezident po Miloši Zemanovi?Anketa
Po čase mi ale došlo, že už jsem tak známý a populární zpěvák od Moskvy až do Mnichova, že už si na mě netroufnou. Myslím, že by mě byli klidně schopní zakázat, ale ono už to nešlo. Báli se a věděli, že by jim to neprošlo ani u nás, ani na západ od našich hranic. Ten režim mi nikdy v ničem nepomohl a já jemu dobrovolně taky ne. Jenom hlupák by se mohl domnívat, že zpěvák, který zpíval v Americe, ve Vídni anebo v Mnichově, může milovat ten jejich hloupý režim. Hrál jsem s režimem ‚na kličkovanou‘ a docela mi to šlo. S režimem jsem nebyl nikdy kamarád, stejně jako bráchové Štaidlové. Když Láďa říkal do televize, že ‚chce klid na práci‘, měl na mysli jediné – běžte do prdele, komouši, a nechte mě psát muziku.
Byla to strašně složitá doba a ten, kdo ji nezažil, nemá žádné právo nikoho hodnotit anebo kádrovat.“
O Vlastě Chramostové napsal: „Zemřela Vlasta Chramostová... Jsem dalek toho, abych ji hodnotil a soudil, ale určitě nemohu srovnávat její kariéru s kariérou Karla Gotta. Je tady totiž jeden zásadní rozdíl. Karel komunisty celý život nenáviděl a jenom jim byl nucen dělat ústupky. Chramostová naopak nadšeně vstoupila do KSČ, byla tam aktivně činná, a dokonce podepsala spolupráci s StB.
(Tajný spolupracovník, Ústí nad Labem, Herec 6373
Chramostová Vlasta 17.11.1926
Agent neurčeno Klára 1837)
Současná média se ovšem snaží držet tyto informace ‚low profile‘ a klást důraz především na její ‚disidentskou činnost‘, podpis Charty a přátelství s V. Havlem. Dlužno jí ovšem přiznat ke cti, že se ke všemu otevřeně přiznala. Názor na ni ať si každý udělá sám. Já si jenom myslím, že ten, kdo se ‚namočil‘ tak hluboko s KSČ a StB, by měl po roce 1989 mlčet a držet se od politiky hodně daleko.“
K Vlastě Chramostové napsal ještě následující: „Jen pár slov k hereckému projevu paní Chramostové – zcela NEPOLITICKY, zdůrazňuji...
Je to věc osobního názoru. Někdo ji může pokládat za velkou dramatickou umělkyni. Proč ne? Na osobní názor má právo každý. Každý umělec, který vleze na pódium, ovšem musí počítat s kladnou i zápornou reakcí. Tedy můj názor a moje vzpomínky.
Do Vinohradského divadla jsem chodil od dětství, od padesátých let často. Díky tomu, že jsem měl od Vlasty Brodského, mého bratránka, volňáska kdykoliv na cokoliv. Vlasta Chramostová se mi už tehdy vryla hluboko do paměti a názor jsem nezměnil dodnes. Vždycky jsem si říkal: proč ta ženská tak strašně řve a přehrává? To je snad nějaká hysterka. Mně byla vždy prostě děsně nesympatická, bez ohledu na politiku.
A otázka zní: Byla snad někdy tak oblíbená a populární jako třeba Janžurová, Bohdalová, Maciuchová? Včetně éry po roce 1989, kdy mohla hrát neomezeně? Byla národem tak milovaná jako třeba Menšík, nebo Kopecký? Nebo to byla jedna z mnoha okrajových hereček? Co myslíte? Váš názor?“
Nakonec se opřel do předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. „Pofidérní soudruh Rychetský, původně podnikový právník podvodného bytového družstva POKROK, přišel s nápadem uspořádat své spolusoudružce Chramostové pohřeb se státními poctami. Ochotně se připojil neméně pofidérní ministr kultury za ČSSD Zaorálek. Tento nápad uvítaly i další pofidérní osoby jako Kalousek, Pospíšil anebo Rakušan. Já tento nápad vnímám jako POLÍČEK DO TVÁŘE všech slušných lidí v této zemi, kteří odmítli vstoupit do KSČ a odmítli i spolupráci s StB.
Proč? Protože oslavovat někoho, kdo se upsal StB z ryze ziskuchtivých, finančních a kariérních pohnutek, pokládám za skandální. Dovolím si to doložit vlastními slovy paní Chramostové, mimořádně neoblíbené herečky. Tedy s výjimkou úzkého okruhu přátel Václava Havla a Charty.
V listopadu 1957, po rozpadu prvního manželství, se Chramostová s agenty StB opět schází a upisuje se jim pod krycím jménem Klára (jako dcera jejího druhého životního partnera Konráda Babraje, vůči níž měla výčitky svědomí).
Ve své životopisné knize tak dochází ke zcela obnaženému a upřímnému doznání viny.
‚Mefisto mi podstrčil čtvrtku čistého papíru a půjčil plnicí pero,‘ napsala. ‚Protože jsem chtěla být slavná, chtěla jsem bez překážek uplatnit všechny svoje schopnosti, které se mi přes velký úspěch zdály stále ještě nevyužity, chtěla jsem se někdy dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si nějaké peníze, ne pořád počítat každou korunu, půjčovat si, někoho živit. Chtěla jsem být taky jednou šťastná,‘ vyznala se Chramostová. Kromě podpisu spolupráce si klid zajistila ještě jedním počinem. V roce 1962 vstoupila do strany, kde setrvala šest let. Zdroj: https://www.lidovky.cz/lide/pohnute-osudy-vlasta-chramostova-ze-spolupracovnice-stb-disidentkou.A150804_215807_lide_sho?“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
