Začátkem ledna Donald Trump rozbouřil vody, když řekl to, co si někteří republikáni myslí už dlouho: „My Grónsko prostě potřebujeme.“ Prezidentova slova v Evropě vyvolala hysterické reakce. Následovalo horečnaté kolo jednání mezi evropskými lídry, jejichž výsledkem bylo společné prohlášení, že Grónsko patří pouze Gróňanům a Dánům. Bezzubou deklaraci ovšem podepsalo jen sedm zemí. Kromě Polska mezi nimi nebyl žádný stát střední a východní Evropy.

Pětice členských států také na ostrov vyslala nepočetnou skupinu vojáků, kteří měli demonstrovat evropskou ochotu arktické území bránit. Americký prezident se této iniciativě vysmál: „Poslali psí spřežení a pak ještě jedno. Ale to nejspíš stačit nebude.“ A rovnou jmenoval zvláštního amerického zmocněnce pro Grónsko, který při nástupu do funkce konstatoval, že cílem je pro USA ostrov získat.

Tvářit se, že se spor o Grónsko České republiky netýká, by bylo krátkozraké. Význam Arktidy, kam Grónsko spolu se Špicberky, Islandem a částmi Finska, Kanady, Norska, Ruska, Švédska a USA patří, rychle roste. Vlivem klimatických změn se otevírají nové dopravní cesty a doposud těžko využitelná naleziště surovin se stávají dostupnými. A spolu s tím se zintenzivňuje vojenské soupeření v regionu. Arktida se tak stává jedním z hlavních geopolitických bojišť tohoto století.

Česká republika v regionu už dávno není úplným outsiderem. Provozuje výzkumnou základnu na Špicberkách, má projekty na Islandu i v samotném Grónsku a usiluje o vstup do Arktické rady. Tam v roce 2020 podala přihlášku Babišova vláda. Mezivládní organizace sdružuje osm arktických států a třináct dalších zemí v roli pozorovatelů, mimo jiné Německo a Polsko. Patřit chce mezi ně i Česká republika.

Českou žádost ale rada nestihla projednat, a to i kvůli nesouhlasu Ruska, se kterým se v té době česká strana dostala do konfliktu v souvislosti s aférou Vrbětice. Po vypuknutí války na Ukrajině se už členové organizace nesešli a její činnost je probíhajícím konfliktem s Ruskem významně poznamenána.