Komu byste nejraději dali pomyslnou červenou kartu a poslali ho pryč z politiky?Anketa
Vzájemné vztahy mezi klíčovými hráči, ovlivňující politické dění na Blízkém a Středním východě, jsou natolik spletité, že je obtížné je precizně rozklíčovat: jsou plné animozit, kuriózních spojenectví a neustále se proměňují. Lze jmenovat čtyři základní státy či mocnosti, které v tomto výbušném regionu dlouhodobě hrají prim – Spojené státy, Saúdská Arábie, Írán a Izrael. Působení a role Izraele v regionu je téma na samostatnou kapitolu, budeme se tedy soustředit na úlohu a vzájemné vztahy prvních tří mocností.
Hledíme-li na dění na Blízkém a Středním východě regionální optikou, můžeme podotknout, že zde existuje jakýsi zápas mezi místními mocnostmi, a to mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem, což je ale hodně zjednodušující pohled. Západní sdělovací prostředky ve shodě s vládní agendou Washingtonu, obdobným způsobem jako Saúdská Arábie, vytrubují do světa, že Írán představuje pro region i svět nebezpečné riziko, šíří terorismus a představuje „destabilizující“ faktor na blízkovýchodní šachovnici.
Přestože má Írán paradoxně díky americké okupaci značný vliv na iráckou vládu, podporuje syrský režim prezidenta Asada, libanonské hnutí Hizballáh či palestinský Hamas a dále třeba šíitské povstalce v Jemenu Hútie, nemůže se měřit se Saúdskou Arábií, které Obamova administrativa schválila prodej zbraní a další vojenský materiál za rekordní sumu 60 miliard dolarů. Saúdskoarabský spojenec Katar získal v loňském roce od amerických zbrojařských korporací vojenské vybavení ve výši 11 miliard dolarů navzdory skutečnosti, že Dauhá podporuje Hamás a džihádisty operující v Sýrii.
Íránský jaderný program je papírový strašák
Je nám neustále opakováno, že jaderné ambice Teheránu jsou maximální hrozbou pro svět, přičemž jak americké zpravodajské služby, tak Mossad dospěly před pár lety k závěru, že Írán na vytvoření jaderné bomby nepracuje. Skutečně závažný problém pro celou oblast naopak představují izraelský nukleární potenciál čítající až 200 jaderných hlavic, ale i jaderné ambice Rijádu, o nichž se ze známých důvod příliš nehovoří.
Důvody jsou nasnadě; zatímco Spojené státy udržují se Saúdskou Arábií vřelé vztahy až na malé výjimky již od roku 1933, Írán odpadl z mocenského orbitu USA v roce 1979 po svržení spřáteleného šáha Rézy Páhlavího a od té doby představuje „destabilizační faktor“ v regionu, protože se odmítá podrobit poslušnosti. Nepatří do „klubu vyvolených“, a proto je nutně ostrakizován, ačkoliv de facto nepředstavuje pro Washington ani Rijád zásadní hrozbu pro jejich dominanci.
Mluvíme-li o mezinárodní komunitě, která režim ajatolláhů v Teheránu odsuzuje a považuje jej za hrozbu, máme na mysli Spojené státy a jejich spojence, kterých jsou řádově desítky, nicméně většina zemí na světě, příkladně Hnutí nezúčastněných zemí (NAM), mající 120 členských států, podporuje právo Íránu na obohacování uranu pro mírové účely v intencích Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), již Teherán ratifikoval.
Lidská práva coby fíkový list
Není od věci zmínit, že režim ajatolláhů představuje neopomenutelná rizika, nicméně ta se týkají především samotných Íránců; jsou jím porušována lidská práva, ale ve srovnání s nejbližším muslimským spojencem Spojených států, Saúdskou Arábií, je Írán téměř dokonalou demokracií, v jehož parlamentu má zastoupení i tamní židovská komunita. Dokonce i prominentní americký novinář Fareed Zakaria, který srovnával postavení a práva žen v Saúdské Arábii a Íránu, soudí, že íránské ženy jsou na tom ve všech ohledech lépe než saúdskoarabské ženy.
Psali jsme:
Nejenže Saúdská Arábie tvrdě potlačuje práva občanů na domácí půdě, je také předním vývozcem extremistického islámského učení wahhábismu (z něhož vychází i perverzní ideologie džihádistů Islámského státu), a to ve spolupráci se CIA a pákistánskou tajnou službou ISI, v podstatě do celého světa. Rijád financuje „edukační programy“ týkající se této krajně extremistické ideologie kupříkladu distribucí náboženské literatury a výstavou náboženských škol (madras), a potažmo dlouhodobě dotuje a sytí džihádistický teror.
Co je na tom poněkud žinantní, je fakt, že se tak děje se souhlasem a pomocí Spojených států, jež ale zároveň vedou tažení proti islámskému terorismu; tento schizofrenní postoj se opět nedostává pod palbu oprávněné kritiky.
Kdo je skutečným destabilizačním faktorem v blízkovýchodním regionu?
K eskalaci islamistického terorismu v blízkovýchodním regionu a nejen tam vrchovatou měrou přispělo taktéž vojenské angažmá Spojených států, zejména pak nelegální invaze do Iráku v roce 2003. Podle závěrů různých studií, které si nenašly cestičku do mediálního mainstreamu, připravily americká invaze a následná okupace o život půl milionu až milion Iráčanů, což samo o sobě z této děsivé tragédie dělá nekrvavější konflikt nového milénia. Podle studie bezpečnostních analytiků Petera Bergena a Paula Cruickshanka válka v Iráku sedminásobně zvýšila džihádistický teror v regionu a po celém světě v podobě stovek atentátů a útoků. Ba co více, válka vysídlila z domovů čtyři miliony lidí a zažehla sektářský konflikt mezi šíity a sunnity, který byl jiskrou pro vznik sektářských rozbrojů v sousední Sýrii.
Koncem března zahájili Saúdská Arábie a její arabští spojenci – s přímou vojenskou podporou Bílého domu – leteckou invazi do Jemenu, aby porazili šíitské Hutije, jež více méně symbolicky podporuje Írán. Ti svrhli prosaúdského a proamerického prezidenta Hadiho a chopili se moci. Bombardování a násilnosti vyhnaly více než půl milionu Jemenců z domovů, o život podle monitoringu OSN přišlo prozatím 2 000 lidí včetně spousty nevinných civilistů. Celá země se nachází v chaosu a sužuje ji humanitární katastrofa – dvě třetiny Jemenců, tedy 16 milionů osob, nemají přístup pitné vodě, jak tvrdí humanitární organizace Oxfam, hrozí vypuknutí různých nemocí apod.
Západní sdělovací prostředky včetně tuzemských ale v souvislosti se saúdskoarabskými nálety nezmiňují jeden zásadní fakt: invaze nemá mandát Rady bezpečnosti OSN, a je proto ilegální. Všimněme si, že zatímco ruská anexe Krymu a vměšování se Ruska do konfliktu na Ukrajině vedly v západních redakcích k ostrému odsouzení, v případě destruovaného Jemenu je klid po pěšině.
Nicméně jak všichni dobře víme, destabilizačním aktérem v horkém regionu je Írán, který jen tak mimochodem v uplynulých 200 letech nenapadl žádnou zemi. Karty jsou ale rozdány poněkud jinak, a není to Teherán, kdo v této hře blufuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniel Veselý
