Hrozí v příštích 10 letech vypuknutí opravdu velké války v Evropě nebo západní Asii, která drsně zasáhne i nás?Anketa
Hannan konstatuje, že doposud mluvil Evropský parlament (EP) jedním hlasem. Schvaloval hlubší integraci, imigraci či regulace a naopak odsuzoval Izrael či vlastenectví. „Poslední volby vše změnily. Nyní mohou konečně nahlas zaznít i opačné názory. Některé z nich nám možná nejsou úplně blízké, ale přesto jsou pro veřejnou diskuzi velmi prospěšné," píše Hannan. Zmiňuje zejména úspěch strany UKIP, jejímž předsedou je známý euroskeptik Nigel Farage.
„Eurofederalisté však mají přece jenom více obav z našeho uskupení Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Vládneme totiž ve Velké Británii a není tak snadné nás označit za rasisty nebo extremisty. Už třeba jenom proto, že naším lídrem je poprvé muž s tmavou pletí Syed Kamall, jinak také velký příznivec lady Thatcher," zmiňuje Hannan.
V dalším textu svého blogu upozorňuje na všemožné ústrky, kterých se uskupení, jehož je on sám členem, dostávalo od eurooptimistické většiny. „Když jsme jako ECR před pěti lety vznikli, stali jsme se pátým největším uskupením v Evropském parlamentu. Kdykoli se od té doby něco řeší, zmiňují se vždy jen zástupci čtyř největších uskupení. A když jsme přeskočili čtvrté největší uskupení Zelených, začalo se zase hovořit o třech největších uskupeních. To vše proto, abychom byli naprosto upozaděni," stěžuje si Hannan.
„I nyní po volbách, kde dosáhli euroskeptici znatelného uspěchu, se snaží eurosocialisté proti naší opozici bojovat nefér způsoby. Nic však nezmohou. Situace se změnila jednou provždy. Eurofederalisté se až příliš naučili spoléhat na to, že voliči nemají žádnou jinou alternativu než volit právě je. Nové situaci nedokážou čelit a ztrácejí nervy,“ vyjadřuje se v optimistickém duchu Hannan.
Celý článek v angličtině čtěte ZDE.
V závěrečné pasáži svého blogu zmiňuje Hannan osobní zkušenost ze setkání s devadesátiletým veteránem z finsko-ruské války v Lahti, ke kterému byl pozván na večeři. „Ten statečný muž mi ukázal dopis, který poslal tehdejší finský prezident Mannerheim jeho rodičům poté, co byl zastřelen jejich starší syn Rudou armádou. Luteránský kněz, který dopis přinesl, jim zároveň předal povolávací rozkaz pro jejich mladšího syna, mého hostitele," píše Hannan.
„V té souvislosti jsem před ním zmínil, že my politici rádi používáme bojových metafor, když mluvíme o svobodě či nezávislosti justice. Cítil jsem se před svým hostitelem poněkud zahanbeně, protože on za svobodu svoji i svého národa skutečně nasazoval život. On se pousmál a chápavě se na mě podíval. V tu chvíli jsem si uvědomil, že my vlastenci si rozumíme, i když nemluvíme stejným jazykem. Na tom nic nezmění ani eurosocialističtí zaslepenci, kteří tak ostře a nesmyslně vystupují proti přirozené ideji národních států,“ přemítá Hannan.
V závěru svého blogu vyjadřuje britský poslanec přesvědčení, že současné směřování Evropské unie musí brzy narazit na svůj strop. „Současný stav jde proti lidské přirozenosti. Obrovská organizace postavená na nesmyslných dotacích a regulacích odporujících zdravému rozumu se musí brzy zhroutit v základech. Stačí jeden tvrdý úder a evropské národy budou opět svobodné. Možná, že tento úder zasadí Velká Británie. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy moje země přinesla Evropě osvobození,“ dívá se Hannan s nadějí do budoucnosti.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
