„Po celá léta vás svírá, pronásleduje a straší stejný pocit. Podivný vše prostupující pocit vyvlastnění,“ započal svou řeč směrem ke spoluobčanům. „Když jdete po ulici, nepoznáváte své město, když se díváte na televizi, slyšíte podivný, neznámý jazyk,“ pokračuje Zemmour. A v kandidátském projevu se objevují záběry výtržnictví a násilí v ulicích Francie.
„Máte pocit, jako byste nežili už ve stejné zemi, když sledujete seriály, filmy, představení, když posloucháte hudbu, pročítáte učebnice svých dětí, jedete veřejnou dopravou nebo jste na zastávce či na letišti. Když čekáte, až vašemu dítěti skončí škola, když vezete svou maminku do práce, když čekáte na policejní stanici nebo u soudu.
Vzpomínáte na vlast, kterou jste kdysi znali, o které vám vyprávěli rodiče, na zemi, kterou naleznete ve filmech nebo v knihách. Na vlast Johanky z Arku a Ludvíka IV., vlast Napoleona a generála de Gaulla, na vlast rytířů a urozených dam. Na zemi Notre Dame a vesnických kostelů, zemi barikád a Versailles, na Delona, Brigitte Bardot, Belmonda,“ pokračuje aspirant na budoucího prezidenta Francie a vyjmenovává celou škálu dalších osobností a událostí.
„Na tuto zemi kdysi bezstarostnou a zářící zároveň, na zemi umění a vědy, na zemi nostalgie vašich dětí, jakkoli ji nikdy nepoznali, kterou milujete a která mizí... Nikdy jste jí neopustili a přesto máte pocit, že nejste doma, jako by opustila vás, jste ve vnitřním exilu,“ popisuje pocity mnoha Francouzů.
„Dlouho jste si mysleli, že jste jediní, kdo to vidí, slyší a vnímá, kdo se bojí. Báli jste se to vyslovit a styděli jste se za ten pocit. Pak jste ale pochopili, že ten pocit vyvlastnění sdílejí všichni, každý si všiml, že Francie už není Francie. Samozřejmě, mocní se na vás dívali svrchu – elity, žurnalisté, politici, odborářští bossové, sociologové, církevní vrchnost. Říkali vám, že je to nesmysl, že se mýlíte, že je to omyl. Nakonec jste zjistili, že to oni jsou falešní, že to oni se mýlí a chybovali,“ pokračuje budoucí účastník boje o Elysejský palác.
„Zánik naší civilizace ale není jediný problém, který nás dohání, i když je nejdůležitější. Imigrace není příčinou všech našich problémů, i když je všechny zhoršuje. Proměňování naši země a našich lidí ve třetí svět, to ji ochuzuje, stejně jako tříští. Ruinuje jí to stejně jako trápí, proto máme problém vyjít s penězi,“ pokračuje Zemmour ve svém projevu.
Považuje proto za nutné Francii reindustrializovat: „Musíme mít vyrovnanější obchodní bilanci, snížit rostoucí dluh a nezaměstnanost. Přimět podniky, které Francii opustily, aby se vrátily domů. Musíme chránit naše technologické poklady a přestat je rozdávat do zahraničí,“ zdůraznil, že malým podnikům je třeba pomoct, aby mohly vzkvétat a přecházet z generace na generaci. Hovořil také o ochraně přírody, kultury či architektury.
Za nutné považuje také obnovení republikánského školského systému a přestat děti vystavovat „egalitářským experimentům pedocentristů, šílených genderových teoretiků a islamo-levičáků“.
„Potřebujeme znovu nabýt naši suverenitu, která byla odevzdána evropským technokratům a soudcům, kteří nás zbavili možnost zvolit si svůj osud ve jménu Evropské unie, která nikdy nebude národem. Musíme vrátit moc zpět lidu a vzít ji menšinám, které uvalují tyranii na většinu, vzít moc soudcům, kteří soudcokracií nahrazují vládu lidu,“ zdůrazňuje.
„Levice a pravice nás po desetiletí vedly smrtící stezkou úpadku a dekadence. Nalevo, napravo, lhali vám. Tajili tíži rozvratu a realitu naší výměny,“ konstatuje Éric Zemmour.
Nečinnost politiků jej dovedla až do toho bodu: „Znáte mě celé roky, mé názory, mé předpovědi. Dlouho jsem se spokojil s rolí novináře a informátora, doufal jsem, že politici převezmou pochodeň, ale procitl jsem z té iluze. Nemohu tomu už věřit, rozhodl jsem se vzít náš osud do vlastních rukou,“ říká v obavách, že žádný politik nebude mít dost odvahy, aby zemi zachránil před tragickým osudem.
I kompetentní politici jsou podle Zemmoura bezmocní – a že prezident Macron, který sám sebe prohlašoval za „nového člověka“, je ve skutečností „horší kombinací svých dvou předchůdců“.
„Už není čas na reformu Francie – je čas na její záchranu. Proto jsem se rozhodl kandidovat v prezidentských volbách a požádat vás o vaše hlasy. Aby naše děti už nemusely čelit barbarství, aby naše dcery nemusely nosit muslimský šátek a aby naši synové se nemuseli podvolit. Abychom jim mohli předat Francii takovou, jakou jsme ji znali a jakou nám dali naši předkové,“ prohlásil prezidentský kandidát Éric Zemmour, bývalý novinář.
Volby prezidenta Francouzské republiky se budou konat pět let po volbách předchozích, tedy v dubnu 2022.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
