Koronavirus dopadá tvrdě i na ekonomiku. Dopadá na lidi, kteří po roce boje s pandemií v Česku nemohou najít práci a už nemají dost peněz ani na základní potraviny. Zatímco v roce 2019 chodilo do potravinových bank na 100 tisíc lidí, během roku 2020 vystoupalo toto číslo ke 160 tisícům. V největších problémech se ocitli samoživitelé, samoživitelky, nebo kompletní rodiny s nízkými příjmy.
„Roste počet lidí, kteří nemají co jíst. Podle centrály potravinových bank je jich o 60 procent více oproti roku 2019. Pandemie za sebou nechává v Česku spoušť. Vedle mrtvých přibývá těch, kteří bojují o to nejzákladnější. O jídlo i o střechu nad hlavou. Krize tvrdě dopadla právě na nejchudší,“ upozornila moderátorka pořadu 168 hodin ČT Nora Fridrichová, když uváděla reportáž natočenou ve frontě před potravinovou bankou.
„V tý hlavě to pořád šrotuje. Říkám si, co budu zítra dělat, jakej mám plán, má vůbec cenu na ty pohovory chodit, budu mít za co jíst a takový. Prostě po psychický stránce na tom jsem poslední dobou hodně špatně,“ řekl na kameru pan Bohumil Peter.
Chodí darovat krevní plazmu. Za odběr dostává 700 korun. „Může se chodit každých 14 dní, takže za měsíc mám 1400 korun. To je můj jedinej příjem,“ dodal pan Peter, který pracoval v kuchyni v restauracích, ale o práci přišel vždycky, když stát restaurace zavřel. Pan Peter se tak ocitl v takové bídě, jakou podle svých vlastních slov nikdy nezažil.
Paní Kristina Sopko přišla o práci už na počátku lockdownu vloni na jaře. Nejdřív prodala všechno, co měla. Teď už nemá co prodávat a nezbývá jí, než žádat o pomoc právě potravinovou banku. Hledání práce jí stěžuje fakt, že má lupénku.
„Po pravdě řečeno, už jsem přemýšlela, že bych to i ukončila,“ prozradila.
- Celou reportáž naleznete zde
V azylovém domě skončila i Ludmila Vlčková, která se stará o šestiletého syna. V covidové krizi ztratila bydlení i střechu nad hlavou. Od státu dostala pomoc v hmotné nouzi 5320, což jí nestačilo ani na nájem. „Z toho žiju,“ popsala svou a synovu situaci.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, upozornil, že příjmy lidí pracujících na DPP a DPČ byly většinou tak nízké, že si neplatili ani sociální pojištění, což v praxi znamená, že nemohli žádat ani o podporu v nezaměstnanosti, když přišli o práci.
Úplně bez prostředků zůstala i Zuzana Horníková, lektorka volnočasových aktivit pro děti. „Nula, teraz je to jakože úplně nula,“ popsala do kamery výši svých stávajících příjmů.
Martin Šimáček, ředitel Centra sociálních služeb Praha, konstatoval, že stát na tuhle situaci vůbec nebyl připraven.
„Stát tady vlastně neměl připravený záchytný systém, aby tyto jednotky stovek tisíc lidí rovnou dokázal zabezpečit alespoň na nějaký krátký čas alespoň v těch základních potřebách, jako je bydlení, jídlo a další základní životní potřeby,“ konstatoval Šimáček.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: mp
