„Vždycky šel hlavou proti zdi. Měl pocit, že právě on musí lidem pomáhat, že napraví svět, chyby a nespravedlnosti,“ vzpomíná jeho babička,. Už ve škole se prý dokázal na učitele zlobit natolik, že s ním přestal mluvit. Totéž se prý opakovalo, když začal pracovat. „Přišel o několik zaměstnání, protože nadřízeným říkal do očí, co si myslí a jaké dělají chyby,“ dodává babička, u které několik let žil. Kvůli problémům v práci se mu prý snažila domluvit, ale dopadlo to tak, že se vnuk před třemi roky sbalil a od té doby jej neviděla.

Vodroušův život byl totiž poznamenán tragédií. Jeho matka byla horolezkyně a v jeho pěti letech se pádem ze skály zabila jen kousek od domu v Andělské hoře, kde babička dodnes žije. „Mysleli jsme si, že toho nechá kvůli dětem. Nenechala,“ vzpomíná její matka.

Takové neštěstí podle psychologů ještě umocní komplikovanou osobnost. „Z těch zlomkových informací se dá říct, že jeho charakter ovlivnila výrazná traumata a znaky citové deprivace v dětství,“ usuzuje psycholog Slavomil Hubálek.