Celkem mělo být do zařízení v Drahonicích na Lounsku převezeno osmdesát běženců. Jejich převoz se však zdržel, protože někteří se prý zuby nehty bránili převozu z původního zařízení v Bělé pod Bezdězem. Vymýšleli si proto nejrůznější důvody, proč do nového tábora přesunuti být nemohou.

Podle deníku Blesk většinou sázeli na to, že evropské země i v podmínkách běženeckých táborů odmítají rozdělovat rodiny. Proto prý začali předstírat nejrůznější příbuzenské vazby, o tom či onom běženci v táboře znenadání prohlašovali, že je to jejich strýc, bratranec či jiný příbuzný.