To asi nemělo přijít! Sotva médii probleskla zpráva, že mezi lidmi probíhá sbírka na zvon zvaný Havel, který má viset v kostele sv. Havla v Havelské ulici na Starém Městě pražském a má uctít disidenta, dramatika a prvního polistopadového prezidenta, tak se zároveň s tím ukázalo, že ne každému se nápad líbí. Václav Havel má prostě dodnes své zapálené obdivovatele, ale stejně tak i tvrdé kritiky.
Letos v říjnu totiž uplyne 80 let od Havlova narození a v prosinci tomu bude již pět let, co první porevoluční prezident zemřel. A Nadace Charty 77 se k těmto výročím rozhodla uspořádat sbírku, jejíž výdělek má padnout právě na výrobu zmiňovaného zvonu – náklady na výrobu zvonu vyčíslila nadace na 850 tisíc korun českých. Do dnešního dne se na transparentním účtu sešlo necelých 55 tisíc korun. Sbírka probíhá od poloviny letošního června a potrvá do 31. 1. 2017.
„Ty myšlenky Kim Ir-sena se šíří světem strašně moc a je to nakažlivé,“ ironizoval již celou akci pro ParlamentníListy.cz poslanec Vítězslav Jandák (ČSSD). „Ten kostel snad patří církvi, ne? Tak ať si z těch peněz z restitucí pořídí i zvon!“ míní.
„Směju se této akci a myslím si, že to bude spíše házet legrační světlo na onu nadaci a na paní Havlovou, přesto to podle mne není čin, který by mne měl významně pobuřovat. Nesmíme upírat práva ani těm lidem, které nemáme rádi,“ poznamenal ke sbírce i někdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák, o němž je známo, že Havla nikdy příliš „nemusel“.
No a teď přispěl se svou troškou do mlýna ještě senátor Jaroslav Doubrava (S.cz). Ten také neměl Havla nikdy příliš v lásce a v minulosti na jeho konto pustil nejednu jedovatou slinu. Teď však ve svých odsudcích exprezidenta ještě přitvrdil.
Nemůžu mít k Havlovi ohled!
„Kdy už si uvědomíme, že ten opilec si jakékoliv pocty nezaslouží? Vím, říká se, že o mrtvých jen dobře, jenže ať se snažím sebevíc, nic takového nenacházím. Jak může někdo chtít uctívat památku – byť zvonem – někoho, pro koho je vraždění lidí bombami z letadel nazýváno humanitárním bombardováním? Jak může někdo Václava Havla uctívat za to, že prochlastával peníze, které dostával na pomoc jiným?“ otázal se Doubrava.
I on vytáhl na světlo, že Havel nepocházel z nuzných poměrů a peněz měla jeho rodina vždycky dost a dost.
„Myslím si, že z neoprávněné restituce majetku jeho rodiny získal tolik peněz, že když už někdo chce takovou blbost jako je sbírka na zvon Havel udělat, že především by na to měla dát jeho vdova. Ona na to totiž má! Na co všechno se lidé mají skládat ve sbírkách? Nemyslíte si, že nežli sbírka na další opileckou poctu, bylo by vhodnější ty peníze dát na zdravotnické pomůcky pro nemocné? Na takové věci přispívám a kdykoliv přispěji rád! Ovšem na jakoukoliv – i tu nejmenší – poctu tomuto alkoholikovi bych nikdy přispět nemohl a to ani neplatným desetníkem. Ani ten by si totiž nezasloužil!“ vypráskal tvrdě Doubrava Havla s tím, že se mezi disidenty, kteří jej prý dobře znali, našli v minulosti dokonce i tací, kteří o něm psali, jakým to býval podivným člověkem. A proto si prý nezaslouží úctu.
„Dokonce jeden z nich vyprávěl o tom, že když za Havlem přišel pro peníze pro rodinu neprávem zavřeného, tak jej našel na zemi válet se ve zvratkách a ‚camrat se‘ s Vondrou,“ dodal senátor.
Dodejme, že Nadace Charty 77 ke sbírce na zvon uvádí, že od roku 1507 bil na věži kostela sv. Havla zvon zvaný Havel, ovšem v roce 1916 byl sundán a patrně roztaven pro válečné účely. Mezi válkami byl ulit nový zvon, který byl ale v roce 1942 zabaven wehrmachtem. A od té doby zeje místo ve věži prázdnotou. Nový zvon bude prý dosahovat úctyhodných rozměrů: 100 cm na výšku i šířku a vážit 800 kg.
Shromažďování prostředků se Nadace rozhodla podpořit doprovodnou akcí – do světa rozeslala třicet putovních zvonečků, jejichž sledováním chce vyzkoušet, jak propojeni jsou příznivci sbírky. Zvonečky budou nakonec vydraženy a takto získané prostředky poputují rovněž na výrobu zvonu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Olga Böhmová
