Jaký byl rok 2021 z pohledu ekonoma?

Rok 2021 byl rokem ekonomické dystopie. Jako kdybychom se propadli do světa knihy Atlasova vzpoura a sledovali rozpad a rozklad fungující ekonomiky vlivem neschopných, a tudíž všehoschopných korporátních lobbistů tak, jak jej popsala Ayn Randová. Byl rokem úpadku země, úpadku Evropy a úpadku světa do beznadějné šedi. Rokem odevzdanosti, rokem vítězství nikoli trpaslíků – tedy pracovitých a svým způsobem sympatických permoníků –, nýbrž odpudivých byrokratických skřetů. Vysoká zadluženost, odstartování závratné inflační spirály, nástup další vlny velké ekonomické krize, která začala už v roce 2008, to jsou vlastně jen mírné průvodní jevy.

Které z událostí v ekonomice považujete za nejzásadnější? Zadlužení země, covidovou krizi nebo energetickou krizi, či něco jiného? Promeškali jsme v tomto ohledu letos něco?

Jistým podle mě nedoceněným zlomem byl 29. březen, kdy se veřejnost s dvoudenním zpožděním dozvěděla o smrti Petra Kellnera. V naší zemi byl Petr Kellner jakýmsi přízrakem starořeckého boha Dia sedícího na Olympu, ke kterému vzhlíželi ostatní bohové nižších šarží i smrtelníci. Pověst člověka, který téměř není vidět, ale který má prsty ve všem, byla důležitější než jeho skutečné činy. Dokonce možná nebyl důležitý ani tak Petr Kellner sám o sobě, jeho ekonomické impérium a politický vliv jako živá existence jeho jména, kterou se jedni zaštiťovali, druzí jí vyhrožovali, třetí se jí dovolávali, ale všichni ji respektovali jako skutečnou vládu.