V roce 1991 dostala disidentka, tehdy žijící za barmské junty v domácím vězení, Nobelovu cenu míru. Jako zdůvodnění bylo uvedeno, že ji dostala „za svůj neozbrojený boj za demokracii a lidská práva“.

V listopadu 2015 ovšem její strana vyhrála ve volbách a Su Ťij se dostala k moci. Nemohla se stát prezidentkou, protože má vedle barmského i cizí občanství (po svém zemřelém manželovi) a ústava nepřipouští, aby prezident měl cizí občanství. Stala se poslankyní a později po sestavení vlády obsadila hned několik ministerstev v čele s resortem zahraničí. Později prezident zřídil funkci „státního poradce“, de facto předsedy vlády (které podobně jako v USA formálně předsedá prezident; pozn. PL), do které byla okamžitě jmenována právě Su Ťij, která se tak stala jednoznačně nejvlivnější postavou barmské politiky.

A to se nyní obrátilo proti ní. U hranic dominantně buddhistické Barmy s muslimským Bangladéšem se rozpoutal konflikt mezi místní většinou Rakhinů a muslimskou menšinou Rohingů. Již v minulém roce měli někteří laureáti Nobelovy ceny za mír varovat v otevřeném dopise před „etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti“ páchanými na rohingských muslimech.