Ukrajinský parlament před několika týdny zrušil veškeré zákonné překážky, které zemi bránily v připojení do Severoatlantické aliance. „Zrušení neutrality země trvalo v podstatě jen pár minut. Ukrajina však pozná, že vytvořit skutečnou alianci a stát se právoplatným členem je běh na dlouhou trať,“ vyjadřuje své pochybnosti Haoqi a zmiňuje listopadové prohlášení prezidenta Porošenka, podle kterého by mělo v zemi na konci této dekády proběhnout referendum.
„Pokud se tak skutečně stane, je velmi pravděpodobné, že se Ukrajinci vyjádří pro vstup do NATO kladně. Podle výzkumu veřejného mínění ze září loňského roku si přeje členství země v Severoatlantické alianci více než polovina obyvatel Ukrajiny. V Kyjevě a západní části země to je dokonce přes 70%, naopak na východě pouze něco kolem 30%,“ uvádí Haoqi. Ukrajina toužila po členství v NATO dlouhou řadu let. Členství v tomto prestižním klubu bylo pro Ukrajince velkým lákadlem a současná krize je v jejich názoru ještě více utvrdila.
Ukrajina však podle mínění Haoqiho netoužila zpočátku po členství v NATO z důvodu bezpečnosti. Poté, co se země vzdala jaderných zbraní, bezpečnost jí garantovalo Rusko i Západ zároveň. Země se tedy o svoji suverenitu nijak zvlášť neobávala. „Ukrajina spíš doufala, že prostřednictvím NATO získá vstupenku do Evropské unie. Viděla totiž na příkladu zemí východní a střední Evropy, že členství v NATO je skutečně mezistupněm na cestě do EU,“ vysvětluje čínský novinář a zmiňuje, že právě proto podepsal první dohodu o spolupráci s NATO bývalý prezident Leonid Kučma již v roce 1998. O čtyři roky později Národní bezpečnostní rada země veřejně deklarovala zájem o vstup do NATO.
Haoqi konstatuje, že po oznámení tohoto záměru se mezi Ukrajinu a Ruskem objevily první signály pozdějších nedorozumění. „Součástí NATO se mezitím staly všechny tři pobaltské státy a Rusko si už nemohlo další geopolitické ztráty tohoto druhu dovolit. Je zřejmé, že Rusko nikdy nepřipustí, aby se k Severoatlantické alianci připojily vedle Ukrajiny také Gruzie a Moldavsko. Gruzii zablokovalo Rusko skrze Abcházii a Jižní Osetii. Moldavsko drží v šachu přes Podněstří a Ukrajinu má v hrsti prostřednictvím Donbasu.
Důvody pro vstup Ukrajiny do NATO se podle Haoqiho rázem změnily. „Země hledá v NATO ochranu v důsledku anexe Krymu a chaosu ve východních regionech. Splnit tento cíl však bude mimořádně obtížné. Ačkoli ukrajinské elity se v tomto bodě shodnou, vše bude záležet na NATO a Rusku. Když se Ukrajina před několika týdny rozhodnutím parlamentu vzdala své neutrality, přijala to Evropa i NATO s poklidem. Severoatlantické alianci je jasné, že musí brát obavy Ruska tentokrát v úvahu. Rusko i NATO však dobře ví, že od kroku ukrajinského parlamentu je k případnému plnému členství ještě velmi daleká cesta.
„Ve skutečnosti si je toho vedle NATO a Ruska plně vědoma i samotná Ukrajina. Její členství v severoatlantických strukturách je hudbou daleké budoucnosti a je navíc nejisté, jestli se tak někdy vůbec stane. Ukrajinská vláda jen chtěla vyslat signál do světa, že se země vydává po západní cestě a její 350 let úzké vazby na Rusko jsou přerušeny. Rusko na to ústy premiéra Dmitrije Medveděva reagovalo temnou výhrůžkou, že tím se jeho soused stává potencionálním nepřítelem. Fakt, že se bývalí bratři proti sobě tímto způsobem obrátili, je v každém případě tragédií pro obě strany," konstatuje Haoqi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
