V úvodu svého pátečního projevu Procházková zdůraznila, že i když je osmdesáté výročí německé nacistické invaze do naší vlasti, o suverenito Československo přišlo několik měsícu před tím. „Prišlo o ni už 29. září 1938, kdy přestalo být reálně obranyschopné,“ uvedla s tím, že okleštění naší republiky vysvětlovali tehdejší spojenci jako nutnou úlitbu pro záchranu míru v Evropě, v doufání, že tato oběť ďáblovi bude stačit a že libra masa bude vyříznuta bez krve.
Nerozumí tomu, že když mluvili o problémech v této zemi, nevšimli si, že leží ve středu Evropy a každá operace je tedy riskantní pro celý organismus. „Možná je to jednodušší, a zradou v Mnichově chtěli představitelé Francie a Anglie jen pragmaticky získat odklad na vlastní zanedbané zbrojení,“ přemítala. Poznamenala, že zbytkový stát, přezdívaný druhá republika stejně existoval jen necelý půlrok. A rychle oddělila plevy od zrna.
Obdobný rozklad společnosti, za odlišných okolností a v delším čase, vidíme podle publicistky dnes znovu. „K současnému stavu byla použita plíživá metoda ‚vaření žáby‘. Tehdy zhoubnou atmosféru druhé republiky vyvolal šok z mnichovského diktátu a z jeho přijetí krátce poté, co armáda republiky projevila odhodlanost svou vlast bránit,“ prohlásila.
Že ji bránit nesměla, bylo a je dodnes vnímáno nejednotně. Jak by se osud Československa a Evropy vyvíjel v případě opačném, to se již nedozvíme. „Druhá republika ale byla plánovanou pohromou, která neměla občany sjednocovat, ale paralyzovat,“ uvedla Procházková.
V té době panovala všeobecná úzkost, ale vliv té doby na vědomí a jednání občanů se prý lišil podle jejich povah a charakterů. „Někteří si vyřizovali účty s těmi, co zavrhovali ideály, na nichž Masarykova republika vznikla a tančili na čerstvém hrobě, aniž by chápali, že to brzy může být masový hrob národa. Další projevovali servilitu k Německu, což byla bezostyšná volba či naivita vyjadřující víru, že ‚Hitlerovy snahy o mír jsou jistě upřímné‘,“ pravila Procházková.
Byli tu však ještě jiní, jejichž statečné příběhy z doby protektorátu povzbuzují národní sebevědomí i v současné době, která je dle Procházkové také nabotnalá úzkostí. „Nejsme sice, jak nezkušeně prohlásil Trump, militaristickým národem, ale když dojde na lámání chleba, dokážeme, alespoň mnozí z nás, bránit svá práva,“ je přesvědčena publicistka.
V suvislosti s tím bije na poplach, když nás dnes německá kancléřka žádá, abychom se dobrovolně vzdali suverenity ve prospěch EU, čili „Čtvrté říše“. Rozpoznáváme podle ní v její výzvě ozvěnu starého záměru. „Ani rozdělení naší dnešní společnosti na přitakávače, přímé kolaboranty, mlčící konzumenty a na ty nepočetné, kteří se svolávají k odporu, není ničím, co bychom z naší historie neznali,“ zdůraznila Procházková ve svém projevu.
„Dobře víme, že přežívání ze dne na den pod heslem ‚zatím je to dobré‘, to je jen ztrátou drahocenného času,“ pokračovala s tím, že ani fakt, že vysoké školy se dnes nezavírají, ale množí, nás nemůže ukolébat, když plošná výuká nevede ke kritickému myšlení. Spíš prý svědčí o snaze šířit výrobu biorobotů podle univerzálního zadání co nejrychleji.
„Jeden promovaný prototyp už se dostal i do vlády, odkud nás nonšalantně poučuje, že hajlování na Ukrajině je neškodná folklórní záležitost,“ neodpustila si poznámku a dodala, že zlu, jehož mluvčím je lež, se musí odporovat za všech okolností a navzdory příkazům a zákazům.
„Jen tak si udržíme naději, že pravda může vítězit,“ burcovala Procházková na demonstraci. Upozornila, že pravda nikdy nezvítězí natrvalo, a – stejně jako lež – stále potřebuje nové a nové lidi. „Pravda však na rozdíl od lži nemá bohaté sponzory. Nemá ani mediální poradce, kteří by jí uhladili cestu, a proto je pěšinka k pravdě tak trnitá a úzká,“ pravila.
Doplnila, že lež zatím už začíná zpevňovat mosty, aby se její těžká technika snadněji pohybovala tou „srdeční krajinou“ směrem k hranicím Ruské federace. „Pokud tu snad jsou přítomni nějací nenápadní čučkaři, zaznamenejte si tento projev,“ žádala přítomné. „V mainstreamu se neobjeví. Nenajdete ho ani ve zpravodajství veřejnoprávní televize, která nás denně znásilňuje v našem vlastním obýváku a ještě si za to nechá platit,“ řekla a poprosila lidi, ať na to pamatují nejen v tento výroční den.
„Připravme se na odboj proti diktátu zla. Není jiné cesty, než trnité a úzké, k udržení opravdovosti našich životů, a tím i oprávněnosti existence našeho národního státu,“ vyzvala na závěr své řeči příítomné. A dodala, že nic není dopředu ztraceno, dokud to nevzdáme my sami.
Původní zdroj ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
